Když se ke mně na YouTube dostal záznam z ukrajinské verze pořadu Got Talent, s rozpaky jsem sledoval představení devítiletého děvčátka, tančícího v kostýmku u kovové tyče. Byl jsem sice obeznámen s tím, že existuje něco jménem „pole dance“, ale tyč, kolem níž (a následně i na níž) děvče tančilo a vykonávalo náročné gymnastické cviky, mi až příliš připomínala večery, kdy jsem přes sklenici zvětralého piva sledoval striptérku u tyče v baru na pražském Andělu.
Jsou devítileté pole dancerky v tv soutěžích ještě OK, nebo ne?
Současně s tím, jak v médiích graduje k bodu varu diskuze o ženských právech v euroamerické společnosti, množí se také materiály o „pole dance“. Na jedné straně se o tomhle tanci, který už byl oficiálně uznán jako sport a společně s pokerem nyní vyčkává na možné povýšení do stavu olympijského, píše jako o sportovní záležitosti a jeho protagonistky jsou označovány za „sportovkyně“ a „reprezentantky“. Na straně druhé je o jiných kategoriích pole dance řeč jako o vysokém umění, které si nezadá s baletem v Národním divadle. V množství pohledů na tanec u tyče najdete jak názor některých žen, že jde o zoficiálnění šovinistického zírání na ženské tělo, tak názor některých mužů, že jde o snahu feministek vzít mužům striptérskou tyč a udělat z ní něco nesexy.
Pole dance je brutální umění
Na pole dance jsem se zeptal Evy Rajlichové, mistryně ČR v pole dance za rok 2017.
„Dříve jsem tancovala orientální tance jako flamengo, ale něco mi tam chybělo, trocha nebezpečí a adrenalinu, jakýsi mužský element síly,“ říká pole dancerka. Obecně zažitá představa nakrucování těla u tyče z videoklipů na MTV hoří na popel při prvním pohledu na ruce pole dancerky: modřiny, mozoly a spáleniny jsou odznaky usilovné práce. Že by to byl ale jen sport? „Když jsem se připravovala na sportovní mistrovství, byla to v dobrém slova smyslu spíš gymnastika, už jen proto, že je tam člověk limitovaný pravidly,“ říká Eva. „Musím z toho mít ale radost a cítit tu flow; vyberu si vlastní hudbu, za chvíli zapomenu, že jsem na tyčích, a tančím – a i když dělám akrobatický prvek, musím v tom mít zkrátka ten tanec, protože bez něj to pro mě nemá smysl.“
Pole dance není pofidérní umění pro setmělé bary, ale zcela svébytná kategorie fyzického umění
Tohle Eva Rajlichová ostatně cítila od první chvíle, kdy si pole dance vyzkoušela – ten vjem, že to celé člověka přenáší na jinou úroveň bytí: což u dřívějších „pozemních“ tanců znala též, ale až vysoko na tyči to bylo takhle... nadpozemské.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
