Ať už studujete vysokou školu, nebo máte dlouho po ní, možná vás někdy napadlo, že byste svoje znalosti rádi předávali dětem ve škole. V takovém případě jste ale možná myšlenku zapudili proto, že je příliš složité zjistit, jak postupovat, abyste získali zákonem požadované pedagogické minimum. Nebo proto, že si vlastně nejste jistí, že zvládnete stát 45 minut před rozjívenou omladinou. A do získání pedagogického minima se vám proto nechce investovat peníze a čas.
Pro ty, kteří by si rádi zkusili učitelskou profesi, je tu projekt Výluka. Slouží především vysokoškolákům, kteří uvažují o získání pedagogické kvalifikace, ale potřebují si nejdříve osahat, jestli je učení opravdu profese vhodná pro ně. „Výluka je výjimečná v tom, že lidem nejdřív shodí ideály o učitelství. Pak je to ale necháte zažít a dáte jim motivaci znova, ale jinou," shrnuje proces jedna ze zakladatelek Výluky Sandra Feyglová. A jak to funguje?
V jámě lvové
Školení začíná víkendovou přípravou, kterou absolvují všichni najednou. Následují dva měsíce „teoretické nalejvárny" a náslechů na školách. Hlavním bodem je potom týdenní výjezd na některou z mimopražských škol, kde je opět celý tým pohromadě a za přítomnosti místních pedagogů odučí každý několik vyučovacích hodin denně. Učí převážně na druhém stupni základní školy, pokud by ale byl zájem ze strany učitelů, rozšířily by se aktivity Výluky i na první stupeň. Do programu se občas přihlásí i pracující nebo studenti, kteří si nemohou dovolit vyjet na celý týden ven. I na ty se myslí, a proto vznikl program nazvaný „distanční výluka", v rámci kterého probíhají zkušební hodiny na jedné partnerské škole v Praze.
lidem nejdříve shodíme ideály o učitelství a pak jim dáme novou motivaci
Výluku zakládala studentka Filozofické fakulty UK Sandra Feyglová s kamarádkou Janou Fryzelkovou, která studovala molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Samy si chtěly vyzkoušet učení, ale nevěděly, jak na to. Nakonec se daly dohromady se studentem historie Dominikem Vachudou a společně vytvořili studentský spolek, který začal prošlapávat cestu i ostatním zájemcům. Po dvou letech, respektive čtyřech pololetích, jim prošlo pod rukama šestnáct lidí. Všechny zkušenost určitým způsobem posunula, většina z nich si buď dodělává pedagogické minimum, nebo již učí na soukromých školách. Dva „přeživší", jak absolventy kurzu sami označují, se přidali do týmu Výluky a pomáhají projekt táhnout dál, dnes již jako regulérní zapsaný spolek.
Hledáme i seniory, kteří se chtějí podělit
Výluka v současné době spolupracuje s šesti základními školami, a navíc s Trvalou obnovou školy – volným sdružením ředitelů základních škol, kteří společně hledají nové nápady a postupy, jak obohatit výuku na svých školách. „Spousta škol se nám také přihlásila sama," říká Sandra Feyglová s tím, že zájem škol je určitě vyšší, než dokážou uspokojit. Zatímco nedostatek škol Výluku trápit nemusí, s financemi je to horší. Symbolický příspěvek na program Zkus učit nepokryje ani náklady, všichni zúčastnění se projektu věnují ve svém volném čase zdarma. I zde se však občas blýskne na lepší časy. Jeden rok provozu pokryla Nadace Karla Janečka, která s Výlukou spolupracuje i nadále, ale už jen formou mentoringu. Letos se podařilo získat grant od Nadačního fondu rodiny Orlických, který pokryje půlroční výplatu foundraisera na poloviční úvazek.
spolupracují se šesti školami, další se hlásí. zájem je vyšší, než lze uspokojit.
První zaměstnanec spolku se teprve hledá, plány do budoucna se však spřádají už dnes. Na jedné straně se aktivity Výluky budou více zaměřovat i na středoškoláky, kteří díky získané zkušenosti snad zjistí, že se chtějí přihlásit na Pedagogickou fakultu. Ne proto, aby měli kam jít, když nic jiného nevyjde, ale proto, že je učitelství opravdu zajímá. Na druhou stranu se chce Výluka zaměřit i na profesionály z praxe. „Chceme do škol dostat odborníky okolo padesátky, kteří už nemusejí tolik makat na své kariéře, ale už mají jasno, co chtějí dělat," říká Feyglová. „Lidi, kteří chtějí něco předat společnosti, ale nechtějí se stát učiteli," doplňuje, protože cílem je, že by si zájemci mohli udělat vlastní předmět a učit ho na škole pravidelně, ale například jen jednu hodinu týdně.
Přirozená nedůvěra
Marek Tejc je jeden z „přeživších", který nyní pomáhá ve Výluce. Vystudoval kybernetiku a robotiku na FEL ČVUT, nyní pracuje jako programátor/tester. Zkušenost s vyučováním na základní škole vnímá především jako velký zážitek a posun pro sebe. „Každá hodina je jiná, což je skvělé vybočení ze stereotypu," pochvaluje si Marek. Při práci na půlročních projektech si stereotypu v zaměstnání užije dostatek. Baví ho také zpětná vazba žáků, která nemusí být vždy pozitivní, ale víte jistě, že je upřímná. Na rozdíl od pozice ve velké firmě také cítí, že učením může něco změnit. Zajímavou zkušenost má Marek i s reakcí učitelů na školách, se kterými v rámci projektu spolupracují. „Na některých školách se stává, že nás nejdřív učitelé berou jako konkurenci," vypráví, jak zpočátku na učitele působí, že je přišli poučovat. „Postupně ale zjistí, že i my potřebujeme jejich radu." Tam, kde v pondělí vládla nedůvěra, se v úterý objeví vstřícnost a na konci týdne už je to plnohodnotná spolupráce, ze které těží všichni zúčastnění.
