Řekněte nám něco o vašem vztahu k Íránu.
V Íránu jsem se narodil a žil tam do svých pětadvaceti let. Jsem jediný z rodiny, kdo v současnosti žije v cizině. Bylo mi devět, když vypukla islamistická revoluce. Na vlastní kůži jsem zažil, jaké to bylo, když ve školách oddělili chlapce a dívky. Byla to první z mnoha zkušeností, které mnou otřásly. Emigroval jsem, když mi bylo dvacet pět, a od roku 1995 žiji v Německu. Samozřejmě že mám Írán a Íránce, kteří jsou jedni z nejlepších ve snášení útrap, pořád moc rád. Když jsem si k filmu dělal rešerše o naší společnosti, získal jsem o Íránu úplně jinou představu. Myslím, že teď mnohem lépe rozumím okolnostem, komplexnosti íránské společnosti a tomu, proč neexistuje žádná jednoduchá odpověď. K Íránu mám od natáčení filmu mnohem bližší vztah.
Můžete nám shrnout společenskou atmosféru v současném Íránu a říct něco o tabu, o nichž je řeč v názvu filmu?
Tímto filmem jsem chtěl prolomit mlčení, které je v Íránu běžnou praxí. Řekl bych, že porušování tabu je svým způsobem protestem proti omezením. V Íránu jsou oficiální zákazy a morální restrikce hlavní síly formující každodenní život. Pokud je sexualita spoutávána přísnými pravidly, bývají lidé velmi vynalézaví v obcházení tolika tabu. Íránci jsou kreativní národ a rychle se učí, jak se vyrovnat s různými zákazy a jak omezení obcházet. Hledáme si místa, kde pravidla neplatí. Jako kompenzace svázanosti na veřejnosti se soukromý život v oblasti sexu, alkoholu a drog snadno vymkne kontrole. Nedostatek svobody může lidi přimět k životu o dvojí morálce. Teheránská tabu se zaměřují právě na tuto dvojitou morálku v oblasti sexuality. Ta totiž vytváří řadu společenských komplikací, které se občas projeví v absurdních, často komických situacích.
nedostatek svobody může lidi přimět k životu o dvojí morálce
Z filmu je cítit atmosféra společenské paranoie a tajnůstkářství...
V teheránské čtvrti obývané střední třídou, kde se film odehrává, pochází restrikce ze skutečných zákonů i z mentálního nastavení. Rodinná čest je v Íránu mnohem důležitější než v Evropě. V íránské společnosti hrají kontakty významnou roli a jsou velmi důležité pro dosažení úspěchu. Žena i muž, včetně celých jejich rodin, mohou kvůli nemanželskému vztahu, jehož sebemenší náznak zakazuje zákon, přijít o čest. Ale vězení ani pokuta nemají zdaleka tak ničivý dopad, jako když policie takovou informaci vypustí na veřejnost.
V ústředí vašeho příběhu stojí ženy. Jaká je jejich role v současné íránské společnosti?
Íránské ženy bývají často vzdělanější než muži a v každodenním životě zastávají viditelnější role než v řadě jiných islámských zemí jako třeba v Saúdské Arábii. Ale neexistuje jen jedna moderní íránská žena. Jsou zde různé typy od náboženských fundamentalistek až po západní feministky. Ten první typ samozřejmě nemá možnost se jakkoli veřejně projevovat. Zajímalo mě především, jakou roli ženy sehrávají a musejí sehrávat ve hře na počestnost v rámci íránské společnosti. Ty totiž trpí nejvíce. Zároveň se od nich očekává, že budou přenášet pravidla a tabu omezující jejich svobodu na další generaci.
Řekněte nám o povaze vašich postav a tónu, který filmu dodávají.
Film je z velké části vyprávěn z perspektivy malého chlapce. Nechtěl jsem vytvořit přehnaně temný film, a proto jsem zvolil pohled plný optimismu, naděje a barev, který na svět mívají zpravidla děti. Ve spojení s detailním rozpracováním storyboardu díky tomu film vypadá a vyznívá více jako grafický román či komiks, i vzhledem k použité technice rotoskopie.
Budete se i nadále věnovat animaci, nebo si chcete zkusit klasický hraný film?
Ve světě animace se cítím bezpečně, ale umím si představit i práci na klasickém hraném filmu. Velmi to záleží na samotném příběhu. Pokud by se lépe vyprávěl formou hraného filmu, nedělal bych animovaný za každou cenu.
