NP č.517 > KulturaTune-Yards: Jak se zbavit ideologických pout a dosáhnout svobodyBenjamin Slavík

V žánrech indierocku, indiepopu, folku či artpopu už téměř deset let patří k nejzajímavějším nahrávkám alba vydávaná pod nickem Tune-Yards.
Letos vyšlo už čtvrté. Jmenuje se I Can Feel You Creep Into My Private Life.

Alba americké hudebnice Merrill Garbus, která vystupuje pod nickem Tune-Yards, lze vnímat jako zrcadlo některých tendencí v současném umění. V tomto ohledu její tvorba netvoří nezastupitelnou jedinečnost; to znamená, že není jediná, ve které by bylo možné podobné pohyby transparentně sledovat. Spíše představuje materiál, na jehož pozadí lze o daných jevech mluvit; s lehkostí a bez zamotaného jazyka.


Jednou z mnoha estetik současnosti je estetika špinavosti. Tento „label“ ovšem nemusí označovat pouze nejčastěji se nabízející asociovanou kvalitu: hudbu, která zní, jako by ji hrála garážová kapela; film, jenž vypadá, jako by byl natočen na videokameru, nebo literaturu, jejíž styl evokuje hrubé psaní očištěné od cizelace. Atd. Slovo špína se totiž může vztahovat rovněž k nečistotě ve smyslu eklektičnosti. V tomto ohledu z umění mizejí čisté žánry, čisté koncepty, čisté substance a kvality. Místo nich jsou produkovány jejich „parazitní juxtapozice“ či nečekané montáže.

TUNE-YARDS NA NOVÉ DESCE VZKAZUJÍ: PSÁT A ZNÍT MŮŽEME JAKKOLI SE NÁM ZAMANE

Politika nikdy nekončící koláže
Samozřejmě. Takový trend sledujeme déle mnoho let; vlastně trvá už několik dekád. V albech Tune-Yards se ovšem zrcadlí provokativním způsobem. Tvorba většiny umělců je totiž eklektická už z podstaty, resp. tak nějak přirozeně. Daní kreativci totiž bezděčně a plně automaticky přijímají vlivy, které na ně působí; jejich estetika není „čistá" hlavně proto, že jejich životní zkušenost neprobíhá v izolaci. Nahrávky Tune-Yards pak tento proces či jev zábavným způsobem dekonstruují. To znamená, že na zcela „hmatatelné" úrovni zdůrazňují a tematizují nevyhnutelnost špinavé, nečisté a bytostně eklektické tvorby. Různé vlivy, které se v jejích albech sváří, tak nesplývají do hladkého povrchu, který maskuje přechody mezi nimi. Naopak: hranice jednotlivých prvků jsou zdůrazněny; jakoby vytknuty před závorku. Jednou na sebe strhne pozornost ostrý syntetizátor, jindy šamanský beat, někdy soulový zpěv nebo chytlavá kytarová linie. Pokud lze z doposud čtyř vydaných alb Tune-Yards vydělit nějaký společný prvek, tak je jím pokaždé důraz na koncept.


Estetiku montáže lze registrovat nejen ve zvuku, ale rovněž ve vizuální prezentaci; každý obal Tune-Yards představuje koláž, ve které jednotlivé prvky nesplývají do koherentního celku, ale spíše zdůrazňují vzájemné mezery či předěly. Tento princip pak tematizují rovněž typograficky stylizované názvy jednotlivých nahrávek, ve kterých se z pouhého textu stává samostatný design. Debut z roku 2009 se psal jako BiRd-BrAiNs, následující, o dva roky mladší, album zase takto: w h o k i l l.

EXPERIMENTUJÍCÍ NAHRÁVKY SI MŮŽE UŽÍT I JEN PROTO, ŽE SI CHCE ZAZPÍVAT HEZKÉ PÍSNIČKY

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Julian Casablancas a The Voidz - Esej o tom, jak si zachránit život / Benjamin Slavík > NP č.521 > Kultura Třetí album Virtue kapely The Voidz představuje jednu z nejzajímavějších desek letošního roku. To na jedné straně reprezentuje schopnost experimentovat s různými hudebními vlivy, ale na druhé se zároveň může stát symbolem toho, jak známý hudebník bojuje s vlastní minulostí. Toho, že se od ní nutně nemusí odříznout, pokud chce jít s čistým a svobodným výhledem dál. číst dále Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále Ženy v hororu / Benjamin Slavík > NP č.531 > Kultura Současná mainstreamová hororová produkce v posledním necelém roce nabírá poměrně zajímavý směr. Zda jej bude možné označit za širší trend, napoví až další vývoj; pozoruhodný potenciál však lze vydělit již nyní. číst dále Je Klusákův Daliborek ještě dokument? A nebo není? A není to vlastně úplně jedno? / Benjamin Slavík > NP č.501 > Kultura Benjamin Slavík a jeho úvaha o nepotřebnosti jistot a koncepcí slibujících jasné řešení. Jsou metody práce Víta Klusáka legitimním filmařským postupem? A co výsledek říká o Klusákovi, o jeho Daliborkovi a také o nás, divácích? číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů