NP č.517 > Téma číslaVěčnost za trest?Redakce

Přijmete gratulace, květiny, dárkové poukázky od pravnoučat a jejich pravnoučat. Možná máte opravdu obří dort a na dvanáctkrát sfouknete 169 svíček a pak dostanete na čelo pusu od své manželky, se kterou jste svoji 140 let. Všechno nejlepší, tohle jsou vaše narozeniny.

Lidský organismus je v zásadě schopen fungovat nějakých 140 let. Když si budete průběžně pěstovat náhradní orgány, je obrovská šance, že se přiblížíte i dvěma stům rokům. Tohle není žádná šílená utopie, tohle se skutečně děje. Polovina dětí narozených po roce 2000 má šanci dožít se stovky. Pakliže se ale budeme běžně dožívat stovky a více, co to udělá nejen s důchodovým systémem? Nebo třeba s konceptem vzdělávání nebo manželství? Doby, kdy jste do pětadvaceti studovali a do třiceti si pořídili životního partnera, jsou ve chvíli, kdy se můžete dožít 140 let, poněkud zastaralý koncept trávení pozemského času.


Lidská dlouhověkost s sebou nese strašně moc otázek, na které nejsou rozhodně lehké odpovědi. A s každou nejistou odpovědí se pak objevuje šik dalších mnoha dotěrných otázek. I s vědomím, že se budeme více ptát než dávat odpovědi, jsme se do tohohle tématu pořádně zakousli.


Krom skvělých textů všech našich kolegů si nenechte ujít neméně skvělý text Dity Malečkové o transhumanismu. Lidstvo mělo vždy ohledně své vlastní budoucnosti všelijak velkorysé vize, ale transhumanismus je myšlenkový koncept, ke kterému bylo třeba dospět. Jen určitá úroveň znalostí a technologických možností může nastolit otázky, kterými se transhumanismus zabývá. A ten čas právě nastal. Můžete s tím souhlasit, může vás to děsit, ale už jen přemýšlení v kontextech, které transhumanismus nastavuje, je fascinující zážitek. Možná vám pak text Darka Šmída o všech sci-fi vizích nesmrtelnosti, které kdy vytvořili umělci, přijde jako slabý odvar toho, co se skutečně děje.


Abychom se pak vrátili trochu na zem a do běžné reality, kolegyně Barbora vyzpovídala pana Lormana, ředitele Gerontologického institutu a zakladatele ústavu Život 90. Protože jedna věc jsou všechny fantaskní vize, možnosti technologií i našeho těla, ale podstatná je také samotná kvalita života. Jak zestárnout ve světě, kde se dožijeme 140 let, když celé generace našich rodičů a prarodičů své poslední roky prožívají spíše jak za trest, paralyzováni samotou a nemocemi?


Pokud se nějakým náhlým a zbrklým způsobem nevyhubíme jedním šmahem, pak je prodlužování lidského života zcela reálná a skutečně se dějící věc. Je dobré přemýšlet nad tím s pokorou a přitom si umět pokládat i ty nejtěžší, nejhůře zodpověditelné otázky. Na cokoliv podnětného přijdeme, se počítá.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. číst dále Strašidlo jménem sluníčkář / Redakce > NP č.479 > Téma čísla Českem obchází nové strašidlo, říká se mu sluníčkář. Jako první jej popsal už před třemi lety v sérii článků Jiří X. Doležal, v době migrační krize se ale zjevuje stále častěji. Jak jeho podobu popisují lidé, které vystraší? číst dále Exkluzivně: Ceny inzerce na rok 2024 za letošní ceny! / Redakce > NP č.613 > Blog Hledáte čtenáře, kterým záleží na společenské odpovědnosti? Naplánujte si inzerci v časopisu Nový Prostor ještě dnes a ušetřete více než 50 %! číst dále Prosíme, nastupte! A neopírejte se o dveře. / Redakce > NP č.498 > Téma čísla Symbol pokroku. Atomový kryt. Velkolepá galerie. Umělá noc. To vše může být metropolitní železnice, zkráceně METRO. Když do labyrintu tunelů, nástupišť, eskalátorů a vestibulů vstoupíte poprvé v životě, nevstoupíte jen do nějaké dopravní stavby, vkročíte do podzemního království, do zhmotněné představy Julese Verna. Přesně tahle jsme se na metro chtěli podívat i my. číst dále