Delíria z krabičáku
Asterix je na ulici od roku 1990. To už z něj ale byl vinou zdravotních obtíží abstinent. „V tomhle mám velký štěstí, že alkohol jsem už měl vyřešenej, protože jinak by mě ulice dávno zabila," vypráví scenáristům. „Pil jsem od patnácti let. Za totality jsem pracoval v Sušici v sirkárnách a byl jsem tam dennodenně ožralej, to byla hrozná doba." Pavel po několika srdečních kolapsech s alkoholem úplně přestal a nepije už třicet let. Místo alkoholu si vždycky koupí něco sladkého. Na ulici se ale s devastujícími účinky alkoholu setkal mockrát. „Mám kamarády, se kterýma jsem to zažil. To byli kluci, který jeli jenom na krabičáku, jeden už pak měl i delíria a myslel si, že ho všichni chtějí bít. Člověk se musí vzchopit. Vždycky jim řikám: chlapi, když jsem to dokázal já, tak to dokážete taky."
Bariéry žebrání
Scenáristy zajímá, kde člověk, který denně potřebuje čtyři krabice vína, bere peníze. Asterix odpovídá lakonicky: „Žebrá." Tahle odpověď jim ale nestačí, prý mají zjištěno, že trvá až dva roky, než člověk prolomí bariéru studu a začne žebrat. Asterix oponuje, že u něj to byla otázka jednoho dne. „Sednul jsem si kousek od Staroměstskýho náměstí nejdřív jen tak na zem a přes nohy jsem si hodil deku. No tak co, sedím na zemi, to ještě nic neznamená. Asi po půl hodině jsem si před sebe položil papírovej tácek a bylo po bariéře." Podle Asterixe nemůže ta bariéra trvat dva roky, když máte hlad nebo absťák. Okolnosti vás k tomu dotlačí mnohem dřív. „Hlavně pak člověk vidí, že před ním ty peníze opravdu přibejvaj. Pak vám někdo otevře ruku a dá vám do ní dvě stovky a už žebráte jako o život," směje se Asterix a je na něm vidět, že tyhle věci má fakt odžité. Jeden ze scenáristů v tu chvíli zmiňuje příběh o Sherlocku Holmesovi, ve kterém si jedna z postav sedla před kostel a zjistila, že si za den vydělá víc než ve své práci. Asterix to potvrzuje, a ještě všechny rozesměje, když řekne: „Znám kluky, který žebrali na Karlově mostě a neurazte se, ale oni si měsíčně vydělali víc, než máte vy. Na mou duši." A kolik si nejvíc vydělal Asterix? „Nejvíc to bylo šest tisíc za necelý dvě hodiny."
Divoká loď Hermes
A přišla otázka na bydlení, a protože Asterix přebývá na lodi Hermes, otevřelo se zajímavé téma o plavidlu, které je obestřené spoustou divokých historek. Má dvě stě padesát lůžek. Kajuty jsou po osmi lidech a všude vládne tvrdý režim. Pokud chcete na lodi spát, musíte přijít nejpozději v půl deváté večer, budíček je v šest ráno a v půl sedmé už musíte být z lodi venku. Za noc zaplatíte dvacet korun. „Mně ten tvrdej režim na lodi vyhovuje," vykládá Asterix, „nesmí se tu kouřit, nesmí se tu pít. U vchodu by měl každej dejchnout. Podle mě je to v pořádku. Já vždycky chlapům říkám: A co byste chtěli? Děvky byste chtěli? Člověk, kterej na tu loď jde, tak tam jde přece proto, aby se vykoupal a vyspal. A přesně tohle je mu umožněný." Mezi prodejci NP kolují historky o krádežích všeho, co člověk nemá zrovna u sebe. Jeden náš prodejce se dokonce ráno probudil bez kalhot, které mu odcizili ve spánku přímo z jeho těla. Asterix na loď nedá dopustit. Má tři děti a všechny mu nabízely, ať jde bydlet k nim, on je ale na lodi prý spokojený a svým způsobem šťastný. „To máte štěstí, že jste našel nějaké svoje místo, kde je vám dobře," říká mu jedna ze scenáristek.
Veřejné záchodky mají doslova strategický význam.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
