Existuje hodnověrná studie, podle níž by se do jediného lidského mozku vešla slušná část celosvětového internetu. Vědci ze Salkova institutu biologických studií v Kalifornii publikovali na konci roku 2015 výsledky výzkumu, podle nichž má lidský mozek kapacitu jedné biliardy bajtů, což lze vyjádřit jedničkou s patnácti nulami v těsném závěsu. Globální internet má podle jiné studie úložnou kapacitu přes 1 miliardu exabajtů, přičemž exabajt je trilion bajtů, tudíž těch nul za jedničkou pro vyjádření kompletní kapacity internetu v bajtech je osmnáct.
Třicet let do nesmrtelnosti
Jinými slovy – lidský mozek má zatraceně dobrou paměťovou kapacitu, byť kapacita internetu je přece jen o poznání větší. K tomu, aby mozek uložil celou tuhle nálož, přitom nepotřebuje být zastrčený v zásuvce s přímou linkou na celou jadernou elektrárnu, která by do něj nasolila 1 gigawatt elektrické energie – právě tolik by bylo podle webu Live Science potřeba, aby stejné množství dat, jaké zpracuje mozek, zpracoval počítač. Mozku k uložení toho samého stačí stejné množství energie, které potřebuje jedna mizerná poblikávající žárovka v chatrči zahrádkářské kolonie.
Nebude to ale jen tak, najít harddisk, na který by se dal mozek uložit. Přitom ho někam uložit budeme potřebovat, máme-li naplnit představu futurologa Reye Kurzweila o momentu singularity; v téhle slavné vizi se dostane technologický pokrok do takových otáček, že technologie převezmou kormidlo lidského vývoje – a jedním z neodvratných příznaků této revoluce by měla být i možnost digitalizování lidské mysli a praktická nesmrtelnost prostřednictvím pokročilých strojů. Za Kurzweilovu tezi se aktuálně postavili dva prestižní vědci z oblasti výzkumu umělé inteligence (Patrick Winston z MIT a Jurgen Schmidhuber z firmy NNAISENSE); singularita je od nás podle nich vzdálená už jen nějakých třicet let.
Budeme to pořád my?
V současnosti populární kyberpunkový seriál Altered Carbon, který se odehrává více než tři sta padesát let v naší budoucnosti (a podle stejnojmenné knihy Richarda K. Morgana jej vyprodukovala stanice Netflix) nabízí jednu z variant toho, jak by to s ukládáním naší paměti na externí médium mohlo fungovat. Každému člověku, který se v téhle sci-fi verzi narodí, je do krční páteře ve věku jednoho roku implantován malý disk, který zaznamenává veškerý jeho život, a zaznamenává jej do takového detailu, že nabízí v podstatě nesmrtelnost. V seriálu Altered Carbon vám můžou klidně ustřelit hlavu – ale pokud vám přitom nezdemolují zmíněné zařízení, můžete si nechat své „já" vesele přešoupnout do jiného těla; a žít dál jako stejný člověk, jakým jste byli dříve (jen s jinou fasádou).
Budeme to ale pořád my? Je na místě se nad tím zamyslet, protože přenos lidské mysli do počítače je relevantní disciplína v úvahách o budoucnosti lidského druhu. Nenechme se brzdit v úvahách o tom, nakolik je lidská „duše" uložitelná do syntetického materiálu, když jsme se v naší nuzné současnosti ještě ani nedobabrali k poznání, kde ta duše vlastně vězí, a pojďme ještě o krok dál: pokud budeme schopni kompletní lidskou osobnost digitalizovat, pak by mělo být logicky možné celou tuhle parádu stejně tak vzít – a zkopírovat. Proč ne?
Jakmile jednou celého člověka překlopíme do čísel, pak už by neměl být větší problém ho také uploadovat na nějaké futuristické uloz.to a nabídnout ke stažení v mnoha kopiích, ne?
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
