NP č.510 > KulturaBjörk a její sebepoznáníBenjamin Slavík

Tajemná Islanďanka Björk je už více než dvacet let jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejnáročněji uchopitelných umělkyň na hudební scéně. Její deváté album Utopia pak představuje její dost možná nejvíce spirituální nahrávku.

Poslouchat Björk je stále více výlučná a elitní záležitost. Ponořit se do jejích skladeb totiž znamená do značné míry se oddělit od okolního světa. Tato separace má pak dvojí podobu. Jedna se vztahuje k samotnému zážitku z poslechu: charakter skladeb islandské umělkyně je totiž natolik sugestivní a intenzivní, že posluchače, který se na dané písně napojí, „obsadí celého" a úspěšně jej odřízne od jeho okolí. Druhá popisuje vztah Björk ke zbytku soudobé hudební produkce. Toto téma pak lze shrnout následující zkratkou: nikdo dnes ani v minulosti nezněl a nezpíval jako ona.


Netvoří intelektuální stereotyp. Pátrá po absolutnu.
Přestože tvorba Björk utváří zvláštně izolovaný prostor, nebo jinými slovy vlastní svět, tak je nutné strukturu tohoto prostoru určitým způsobem rozčlenit či rozrůznit. Nejjednodušší způsob, jak něco takového provést, je načrtnout tendenci, kterou lze vysledovat, pokud procházíme všemi devíti řadovými alby islandské umělkyně. Otázka koncepčního uchopení jakékoli desky Björk pak zní: Jak moc jsou její písně písněmi a jak moc představují spíše vrstevnaté a těžko prostupné zvukové koláže? Pokud jakékoli album Björk pak osciluje někde mezi těmito póly, tak povětšinou platí, že čím novější je konkrétní kolekce, tím hůře zařaditelné formy vlastně nabízí.
Zároveň ale platí, že styl Björk samoúčelně nenaplňuje stereotyp „intelektuální" umělkyně. Její tvorba se nevyvíjí tak, aby byla schválně méně a méně přístupná. Islandská umělkyně se spíše pokouší na každém svém dalším albu zase o trochu více rozpracovat ty prvky své estetiky, které jsou pouze její vlastní, které nikde jinde neuslyšíte. Důsledkem toho je, že z jejích skladeb se postupně vypařují chytlavé motivy, které jsou stále více překrývány vrstvami zvukového pátrání po absolutnu.

 

Neukončená cesta. Proces neustálého sebeobnovování.
Její nejnovější album se pak jmenuje Utopia. Proces hudebního hledání Björk je na něm stále neukončeným „stáváním se". Islandská umělkyně se pokouší najít polohy, které by mohly být totálním a konečným vyjádřením její estetiky, například zde zapojuje nečekané množství rozličných píšťal a dalších nových nástrojů. Tuto totalitu ovšem začíná nacházet v utopickém obrazu přirozenosti. Každá snaha o postižení přirozenosti pak ale zároveň představuje určitý odklon od technologie. Tento krok pak ve výsledku rezultuje v potlačení zvukové vynalézavosti, a naopak v překvapivé posílení zpívání písní, které mohou vykazovat rysy zapamatovatelnosti. Ale protože tyto písně mají více spirituální než popový účinek, nereprezentují návrat ke kořenům Björk, k divnému alternativnímu popu, ale naopak jsou pokračováním jí nastíněné cesty: k poznání a následnému rozpracování sebe samé. Pokud se pak ovšem Björk na svém devátém albu očistila a odhalila, těžko předpokládat, že došla konce. Naopak: v budoucnu čekejme další ponor do chaosu. Hlavním bodem jejího hledání po vlastním absolutnu je totiž proces samotný. To znamená, že je důležité hledat, obnovovat sebe samu, ale nikdy neustrnout. Pocit nalezení se, dosažení konečnosti, by pak znamenal uzavření se ve stereotypu. Tedy uměleckou smrt.

 

Björk: Utopia
Vyšlo 24. 11. 2017
One little indian records


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Nechci v důchodu čučet z okna, prodejce Daniel versus Jan Bružeňák / prodejce Daniel > NP č.510 > VIP Rozhovor Prodejce Daniel z brněnského Šilingrova náměstí si výtvarníka Jana Bružeňáka vyhlédl a k rozhovoru oslovil sám. Oba mají kořeny na Slovensku, oba žijí v Brně a oba si rádi povídají. A protože oba milují hory, domluvili se, že spolu vyrazí do Tater na lyže. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále

Nejčtenější články autora

Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále Julian Casablancas a The Voidz - Esej o tom, jak si zachránit život / Benjamin Slavík > NP č.521 > Kultura Třetí album Virtue kapely The Voidz představuje jednu z nejzajímavějších desek letošního roku. To na jedné straně reprezentuje schopnost experimentovat s různými hudebními vlivy, ale na druhé se zároveň může stát symbolem toho, jak známý hudebník bojuje s vlastní minulostí. Toho, že se od ní nutně nemusí odříznout, pokud chce jít s čistým a svobodným výhledem dál. číst dále Sexuální výchova na Netflixu / Benjamin Slavík > NP č.532 > Kultura Navzdory tomu, že se seriál Sex Education při pohledu z prvního plánu jeví jako pouhý produkt pro rychlé pobavení teenagerů, tak mu lze přiznat větší význam. číst dále Netflix oživil Orsona Wellese / Benjamin Slavík > NP č.529 > Novinky / Kultura Společnosti Netflix se povedlo, aby se pro velké množství lidí stala ztělesněním kvalitní soudobé seriálové produkce; když je na nějaký seriál (nebo celovečerní film) nalepen její label, vždy to už něco znamenaná. Nutně se ovšem nemusí jednat pouze o dobře vybudované povědomí o brandu. číst dále
celý archiv