Odrazím se. Když úspěšně prolétnu obroučkou basketbalového koše a na desce uvidím holuba, znamená to, že jsem tvrdě usnul a zároveň jsem se přihlásil ke svému účtu na DreamBooku.
Najdu nejbližší dveře a vstoupím do Základní místnosti, kde si zvolím jednu ze svých identit. Dveře jsou důležité, protože stát se na DreamBooku může cokoliv, ale místnosti můžete měnit jedině pomocí dveří.
Tentokrát má moje identita název Rudý ucho. Spravuji totiž dreambookový účet společnosti, která prodává staré dobré mobilní telefony. Přestože telepatie je už na docela slušné úrovni, stále se najde dost lidí, kteří na klasické telefonování nedají dopustit. A tuto skupinu je třeba si hýčkat.
Je jedenáct dopoledne. Sem tam se tu mihne někdo, kdo si dá dvacet, aby zkontroloval, co je na Débéčku nového, ale většina lidí, kteří mají klasická zaměstnání, touhle dobou opravdu pracuje a připojuje se až v noci. Takže mám klid, abych připravil virtuální klub pro naši noční party, kde se budou podávat ty nejbarevnější retrosny o mobilních telefonech. Než mi zazvoní budík, stihnu ještě poslat na schválení tři dreamboardy, které se za těžké peníze budou zobrazovat vybranému okruhu uživatelů. Ať už se jim bude zdát cokoli, naše logo s pozvánkou na party budou mít někde v zorném poli. Tedy samozřejmě jen pokud budou připojeni na DB. Nabourávat se do snů nepřipojených lidí je považováno za neetické a po pravdě řečeno se mi to ani nikdy nepovedlo.
„Moc pracuješ. Měl by ses někdy pořádně vyspat." Přítelkyně Ema mě rutinně políbí, když se odpoledne vypotácím ze svého věčně rozestlaného pelechu.
„Vždyť jsem se právě probudil," hájím se celkem nevěrohodně, protože se tentokrát náhodou moc odpočatě necítím.
„To bylo pracovní, to se nepočítá."
Ema si účet na DreamBooku nikdy nepořídila, tak má tendenci opakovat pověry, které se o síti tradují v tradičních médiích. Přitom každý průměrný uživatel ví, a řada nezávislých studií to dokazuje, že připojením se blahodárné účinky spánku nikterak nezmenšují. V pekingské centrále DreamBooku prý spokojení operátoři naspí přes den více hodin, než kolik jsou vzhůru. Razí tam heslo „Bdění je nové snění" – to když si jdou od práce odpočinout do reálného života. Většině našinců to ani zdaleka nehrozí, i když dopolední a odpolední šlofíčky začínají být u mladých celkem populární.
Na brzkou večeři jdeme s přítelkyní do restaurace, abych se také jednou za čas dostal ven. Snažím se být zábavný, spřádat společné plány, naslouchat historkám o Eminých kamarádkách. Ale přiznávám, že jsem místy trochu nesoustředěný. Večer ještě musím stihnout promluvit s dreambookovými přáteli o politice a ukázat se v co nejvíce místnostech, jak přes den jezdím na kole a večer poslouchám moderní hudbu. Spravuji totiž ještě účet jednoho senátora, který se má stát důležitou tváří své strany v nadcházejících volbách.
Reálnou přítelkyni je třeba si hýčkat, přece jenom románky na dreambooku nejsou takové terno.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
