NP č.504 > Téma číslaExotikaLibor Hruška

Nejlepší bratislavská restaurace? Čárda v maďarském Dunakiliti, žertuje můj kamarád, Peter Martinko z Bratislavy. Nadsázka, ale ne zas tak velká, tohle můžeme my Pražáci Bratislavanům opravdu jenom tiše závidět.

Zatímco my to máme kamkoli daleko, Peter se může sebrat a na otočku si zajet na perkelt do Maďarska nebo na řízek do Vídně. Pro větší názornost jsme si v redakci spárovali mapy obou měst a bratislavské geografické reálie přenesli do středních Čech. Za průsečík map, střed města, bod nula jsme v Praze i Bratislavě zvolili Hrad.


Začněme vazbou Bratislava-Vídeň. Věže Svatoštěpánského dómu trčí do nebe 54,5 kilometru vzdušnou čarou od bratislavské „obrácené stoličky", okraje obou měst jsou od sebe vzdálené pouhých 31 kilometrů. Cesta mezi Bratislavou a Vídní se dá autem stihnout zhruba za půlhodinu, na katamaránu, který pendluje po Dunaji, za 75 minut. Do Rakouska jsou to od Bratislavského hradu nějaké tři kilometry, v Praze by se hranice táhly Břevnovem, benediktinské opatství by už bylo na Západě. A Vídeň samotná? Ta na naší dvojmapě začíná v Křivoklátských lesích.

 

Pak tu máme Maďarsko, kam se dá třeba z Petržalky sjet na oběd i o polední pauze. Na alternativní mapě je hranice Maďarska těsně za Prahou, někde u Jesenice, nejbližší termální lázně Mosonmagyaróvár se kryjí s Týncem nad Sázavou. Atrakce, jejichž návštěvu si Pražák musí tvrdě vybojovat za volantem, se najdou i uvnitř Bratislavy. S lyžováním je to sice dnes na svazích hory Kamzík bída, ale v minulosti tu bývalo několik sjezdovek, a dokonce i skokanský můstek. To vše čtyři a půl kilometru severně od Hradu, pro představu, v Praze by to bylo v místech, kde silnice od Vltavy šplhá nahoru na Suchdol. Poslední položka: koupání. Nejbližší velké štěrkovny leží na sídlištích východně od centra Bratislavy. Pro Pražáky: uprostřed Holešovic.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

„Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále Ultimátní ghetto / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Ještě koncem raného novověku mrtví běžně sdíleli prostor se živými – bezprostředně po smrti byla těla vystavována v domech a i ve městech se pohřbívalo kolem kostelů nebo přímo v nich. číst dále Splněný sen archeologa? / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla Zdeněk Dragoun a Michal Tryml měli to štěstí, že se na začátku kariéry v 70. letech dostali k vykopávkám spojeným s výstavbou pražského metra. Splněný sen archeologa? Jen pokud by na práci bylo více času. Stavba metra se nesmí zpozdit, zněl stranický úkol, a tak si archeologové museli vybírat, co zachránit. číst dále Zvířata bez domova / Jak to vidí prodejce / Libor Hruška > NP č.494 > Život prodejce Osmiměsíční Blondie a dvouletá Elsa dělají společnost Vladimírovi v obytné buňce, kterou má pronajatou od radnice Prahy 9. „Mám se o koho starat, komu se svěřit a mám pocit, že nejsem sám. To je jedna věc, zároveň mě ale taky má kdo chránit, nemusím shánět paralyzér, nůž nebo jinou zbraň. Když lidi uvidí velkého psa, dostanou strach. Mnoho lidí z řad bezdomovců bylo zabitejch a já si myslím, že kdyby měli pejska, tak by bylo těch životů zmařenejch mnohem míň. Pes na nebezpečí opravdu dokáže dobře upozornit,“ říká Vladimír, ale dodává, že pes musí být dobře vycvičený a živený. číst dále
celý archiv