NP č.502 > Novinky / TechnoskopZe zeměkoule je plastokouleDarek Šmíd

Od padesátých let vyprodukovali lidé ekvivalent jedné miliardy slonů v plastech

Donedávna by člověk jen stěží pochyboval o tom, že žije na zeměkouli; po zveřejnění výsledků environmentálního bádání univerzity v americké Georgii nicméně stojí za úvahu, zda bychom rodnou hroudu rotující kolem Slunce neměli přejmenovat na plastokouli.


Od 50. let minulého století, kdy to lidé začali ve velkém roztáčet s produkcí plastů, to do dnešních dní vyrotovalo do takových otáček, že se v současnosti všude kolem nás válí něco přes 8,3 miliard tun plastu. Moudří vědátoři z Georgie správně usoudili, že takové číslo nikomu zase tolik neřekne (koneckonců, 8,3 miliard je pořád lepší než 9 miliard, ne?), a tak výsledky doprovodili výmluvným přirovnáním, díky němuž se to jen tak mávnutím igelitové tašky odbýt nedá: těchhle 8,3 miliard tun plastu se rovná 822 tisícům eiffelovek, nahrnutých bagrem do masového eiffelovčího hrobu, 80 milionům velryb naházených na hromadu ploutev vedle ploutve, či jedné miliardě slonů.

Všude kolem nás se válí něco přes 8,3 miliard tun plastiku, rovná se to 822 tisícům eiffelovek, nahrnutých bagrem do eiffelovčího hrobu.

Ale to je v pohodě, protože lidé v posledních letech obecně smýšlejí ekologičtěji a výhled do příštích let je růžový… haha, ne, dělám si samozřejmě legraci; ve skutečnosti jede produkce plastu na plný plyn a do roku 2050 by se měla plastová pokrývka zeměkoule vyšplhat na 12 miliard tun (tj. v přepočtu ještě víc slonů nahrnutých na monstrózní, smutně troubící hromadu).


Co s tím? Začít by se dalo u toho, aby většina vyprodukovaného plastu nekončila ve své původní formě na skládkách jako dnes; tam nyní odpočívá v nepokoji 79 % veškerého plastu, zatímco 12 % lehne popelem a pouhých 9 % je recyklováno. A pak by se možná hodilo také, no, víte... nevyrábět všechny ty plastové hovadiny, co si je v obchodu bez rozmyslu naházíme do plastového nákupního košíku, z něhož letí doslova za pár hodin do stejně tak plastového odpadkového koše. A jak ilustruje například petice, kterou najdete na internetu pod názvem „McDonald’s is polluting our oceans“, začít se dá u drobností: kupříkladu u plastových brček. Podle serveru EcoCycle použijí jen Američané na 500 milionů takových brček denně; těžko říct, kolik je to v přepočtu na eifelovky, velryby a slůňata, ale je to zatraceně dost – zvlášť s přihlédnutím k tomu, že jde o výrobek na jedno použití, který slouží jen k tomu, aby… aby… aby člověk nemusel pít svůj nápoj jako zdravý jedinec, ale aby si jej vpravoval do útrob za pomoci úzké rourky jako pacient po mrtvici. Jak si všímá britský server The Guardian, použité brčko se po vyhození do přírody rozdrolí na tisíce mrňavých kousků, které pak devastují dýchací ústrojí mořských želv a trávicí trakt tučňáků.


Takže takhle se dá začít. U uvážlivého přístupu ke světu kolem nás. Prostě si jen říct u každé věci, kterou nám pokladní u mekáče vrazí do ruky: opravdu je nezbytné, abych vytvořil tenhle odpad?


autor / Darek Šmíd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv