Režie: Petr Václav
Je začátek května. Zlodějíček Julius byl zrovna propuštěn z vězení. Slunce svítí, ale představa budoucnosti na teplickém předměstí rozhodně nezahřeje: Co s tím? Stejná parta, zase budu prodávat pervitin? Do zimy jsem zpátky v base. V televizi mluví o nějakém festivalu v Cannes. Nějaký opilec, neherec, tam prý dostal cenu za film a stal se hvězdou. Jasně, jedu do Cannes! Jak? Stopem.
V kinech od 8. června.
Hlavním postavou je recidivista Julius Oračko, který hraje sám sebe. Kvůli natáčení filmu byl dokonce podmínečně propuštěn v polovině trestu. Na předpremiéru jsme vyrazili se Zdeňkem netradičně dopoledne v deset hodin. Měl po noční a ráno ještě stihl na Jiřáku prodat pár čísel Nového Prostoru. Přesto při filmu neusnul, jak se obával, což bere jako důkaz určité kvality.
Nebyl to úplně standardní film. Jak se ti líbil?
Jo. Mně to připomínalo, když jsem hrál takový divadlo, kde jsme čtyři lidi bez domova vyprávěli svoje příběhy a improvizovali.
V průběhu filmu se divák musí ptát, co bylo pevnou součástí scénáře a co vznikalo až během natáčení. Co myslíš, že byla ta základní linka?
Hlavně to bylo o tom, že od něj odešla holka, když byl ve vězení, a on se ji vydal hledat, protože ji fakt miloval.
Myslíš, že Julek hodně hrál, nebo tam byl víc sám za sebe?
Já myslím, že tam nemohl moc hrát. I když možná, když jim udělali ty scény se sexem, to člověk asi nemůže bejt úplně přirozenej, když na něj míří kamera.
Jaké filmy máš rád?
Horory.
Takové ty klasické béčkové horory? Který byl tvůj nejoblíbenější?
No asi klasika, ten první, kterej jsem viděl – Lesní duch. Je to o partě mladejch lidí, který se vydaj do lesa na chatu. Tam si pustí nějakou kazetu a tím vyvolají zlý duchy lesa. Taky mám rád český komedie, takovou tu klasiku sedmdesátejch let jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
Co třeba Limonádový Joe?
To ne. Jednak je to černobílý a jednak nemám moc rád zpěv ve filmu.
Znáš nějaký navrátilce z vězení, kteří se nějak museli vyrovnat s tou situací?
Znám, ale většinou zůstali gauneři. Já bydlím v Ďáblicích, chodím tam na pivko do nonstopáče a tam se scházej náckové. Oni tam dělaj ramena a bavěj se o tom, jak kde koho zmlátili. Tak si myslím, že je to tam akorát zocelí. To je vidět i na Kajínkovi, jak nabral hmotu a byl opálenej – ty ramínka jak mu slezly, bylo vidět bílou kůži – že se tam nemaj úplně špatně.
Jedinej, koho znám, že vylez a seká dobrotu, je Jirka, kterej prodává na Hradčanský. Já sem ho potkal na azyláku v Husitský a v podstatě sem ho dokopal, aby šel prodávat.
