NP č.498 > Moje městoProdejce Vladimír - Hipík z české SibiřeJakub Yellen

Vypravili jsme se s prodejcem Vladimírem z Vodičkovy ulice do jeho adoptivního rodného města Moravských Budějovic, abychom se prošli ve stopách jeho života. Opět jsme narazili na krach průmyslu v místním kraji, který dokáže s lidskými osudy pěkně zamávat.

Vladimírovi je letos padesát let. Narodil se v Liberci, ale hned po porodu skončil v dětském domově. Měl štěstí. Odtud si ho velmi záhy vzali jeho adoptivní rodiče z Moravských Budějovic. „Když mi rodiče umřeli a já musel vyklidit jejich byt, našel jsem ve sklepě kočárek. Z toho jsem usoudil, že si mě naši vzali ještě jako úplně malinkatýho." To, že je adoptivní, se Vladimír dozvěděl v patnácti letech. „Pro mě to nemělo žádnou váhu a můj vztah k rodičům se tím nijak nezměnil. Jednou jsme totiž se školou jeli na výlet na návštěvu do dětského domova a od té doby jsem si toho, že mám mámu a tátu, strašně vážil." Oba jeho rodiče pracovali v místním JZD a Vladimír tam strávil celé dětství. Přičichl k mnoha různým strojům, a když byl větší, naučil se je i řídit. Vojnu, kterou odsloužil v Rakovníku, pak díky tomu strávil jako řidič, a dnes tak dokáže řídit vše, co má motor. Kdysi měl vlastní Jawu 350 a později i nezničitelnou a legendární Toyotu Hilux. „Tu motorku jsem měl rád, líbila se holkám. Měl jsem ji ale jenom čtyři měsíce. Pak na ni sednul kamarád a v Dačicích ji rozpůlil o sloup. On měl několik zlomenin, ale motorka to nepřežila."


Smažák v Grandu

Při procházce Moravskými Budějovicemi, kde už Vladimír víc než dvacet let nebydlí, jsme našli jen jediný podnik, který si pamatoval z dob svého mládí. Vše ostatní se změnilo. Na náměstí jsme ale narazili na stálici snad všech českých měst – hotel Grand – a protože prý krajině kolem Moravských Budějovic místní říkají česká Sibiř a jaro je tady v podstatě ještě zima, zašli jsme celí promrzlí dovnitř na polívku a smažený sýr. „Když jsme se spolužákama z učňáku chodili na pivo, dávali jsme si smažák. Obyčejnej stál tenkrát šest korun a se šunkou sedum. Dali jsme si sejra, pár piv a šlo se do kina. Vždycky jsem si kupoval první řadu a paní v pokladně to jednou už bylo divný, prej že všichni chtěj někam doprostřed a já úplně dopředu. A já jí na to řek, že to dělám proto, abych to první viděl," rozesměje nás Vladimír a vzpomínky mu začínají vyskakovat jedna za druhou.

Měl jsem Jawu 350 i Toyotu Hilux.

motorku mi kámoš rozpůlil o sloup.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Metro podle psychologa / Michaela Rozšafná > NP č.498 > Téma čísla Podle dopravního psychologa Radka Stehlíka se u nás ve veřejné dopravě sociální světy pouze dotýkají, ale neprolínají, což je dané naší mentalitou. číst dále Busking / Štěpán Materna > NP č.498 > Téma čísla Protékám úzkými trubkami londýnského metra. V jednu chvíli udělám krok stranou a zůstanu stát. Nikdo se nepodiví, nikdo se neotočí, každý má dost práce s vlastním protékáním. číst dále Metro bylo nejvíc... / Jakub Yellen > NP č.498 > Téma čísla Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí. číst dále

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Kniha, která propojila svět / Jakub Yellen > NP č.496 > Kultura René Nekuda je úspěšný lektor tvůrčího psaní, cestovatel a bloger. Až do svých devatenácti let nic z toho dělat nechtěl. Před dvanácti lety se přihlásil do „první tištěné reality show“ Hledá se dobrovolník do Keni, kterou spolupořádal Nový Prostor, a všechno v jeho životě se obrátilo vzhůru nohama. Loni v říjnu vydal unikátní sbírku povídek HAKUNA MATATA – projekt malých gest, jak mu říká – čímž události, které v roce 2005 vtrhly do jeho života jako velká voda, definitivně dokroužil. číst dále Plzeň vypadá k světu / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.530 > Téma čísla Oživili plzeňskou náplavku, pořádají PechaKucha Night, provozují koloběžkovou samoobslužnou půjčovnu a spravují i FAG, galerii v podchodu coby kreativní zónu. V čele plzeňského sdružení K světu stojí Jakub Mareš. číst dále Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů