NP č.498 > Moje městoProdejce Vladimír - Hipík z české SibiřeJakub Yellen

Vypravili jsme se s prodejcem Vladimírem z Vodičkovy ulice do jeho adoptivního rodného města Moravských Budějovic, abychom se prošli ve stopách jeho života. Opět jsme narazili na krach průmyslu v místním kraji, který dokáže s lidskými osudy pěkně zamávat.

Vladimírovi je letos padesát let. Narodil se v Liberci, ale hned po porodu skončil v dětském domově. Měl štěstí. Odtud si ho velmi záhy vzali jeho adoptivní rodiče z Moravských Budějovic. „Když mi rodiče umřeli a já musel vyklidit jejich byt, našel jsem ve sklepě kočárek. Z toho jsem usoudil, že si mě naši vzali ještě jako úplně malinkatýho." To, že je adoptivní, se Vladimír dozvěděl v patnácti letech. „Pro mě to nemělo žádnou váhu a můj vztah k rodičům se tím nijak nezměnil. Jednou jsme totiž se školou jeli na výlet na návštěvu do dětského domova a od té doby jsem si toho, že mám mámu a tátu, strašně vážil." Oba jeho rodiče pracovali v místním JZD a Vladimír tam strávil celé dětství. Přičichl k mnoha různým strojům, a když byl větší, naučil se je i řídit. Vojnu, kterou odsloužil v Rakovníku, pak díky tomu strávil jako řidič, a dnes tak dokáže řídit vše, co má motor. Kdysi měl vlastní Jawu 350 a později i nezničitelnou a legendární Toyotu Hilux. „Tu motorku jsem měl rád, líbila se holkám. Měl jsem ji ale jenom čtyři měsíce. Pak na ni sednul kamarád a v Dačicích ji rozpůlil o sloup. On měl několik zlomenin, ale motorka to nepřežila."


Smažák v Grandu

Při procházce Moravskými Budějovicemi, kde už Vladimír víc než dvacet let nebydlí, jsme našli jen jediný podnik, který si pamatoval z dob svého mládí. Vše ostatní se změnilo. Na náměstí jsme ale narazili na stálici snad všech českých měst – hotel Grand – a protože prý krajině kolem Moravských Budějovic místní říkají česká Sibiř a jaro je tady v podstatě ještě zima, zašli jsme celí promrzlí dovnitř na polívku a smažený sýr. „Když jsme se spolužákama z učňáku chodili na pivo, dávali jsme si smažák. Obyčejnej stál tenkrát šest korun a se šunkou sedum. Dali jsme si sejra, pár piv a šlo se do kina. Vždycky jsem si kupoval první řadu a paní v pokladně to jednou už bylo divný, prej že všichni chtěj někam doprostřed a já úplně dopředu. A já jí na to řek, že to dělám proto, abych to první viděl," rozesměje nás Vladimír a vzpomínky mu začínají vyskakovat jedna za druhou.

Měl jsem Jawu 350 i Toyotu Hilux.

motorku mi kámoš rozpůlil o sloup.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Prosíme, nastupte! A neopírejte se o dveře. / Redakce > NP č.498 > Téma čísla Symbol pokroku. Atomový kryt. Velkolepá galerie. Umělá noc. To vše může být metropolitní železnice, zkráceně METRO. Když do labyrintu tunelů, nástupišť, eskalátorů a vestibulů vstoupíte poprvé v životě, nevstoupíte jen do nějaké dopravní stavby, vkročíte do podzemního království, do zhmotněné představy Julese Verna. Přesně tahle jsme se na metro chtěli podívat i my. číst dále Splněný sen archeologa? / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla Zdeněk Dragoun a Michal Tryml měli to štěstí, že se na začátku kariéry v 70. letech dostali k vykopávkám spojeným s výstavbou pražského metra. Splněný sen archeologa? Jen pokud by na práci bylo více času. Stavba metra se nesmí zpozdit, zněl stranický úkol, a tak si archeologové museli vybírat, co zachránit. číst dále Střecha, která přežije smrt vesmíru / Darek Šmíd > NP č.498 > Novinky / Technoskop Psát katastrofické články o tom, jak se konec světa blíží a jak nás zmutované bakterie nesežerou pouze v případě, že nás dřív stihnou superinteligentní roboti přeměnit v baterky, je sice zábavné, ale zapomínat na dobré zprávy by se také nemělo. Takže tady jsou hned dvě. číst dále Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Ode dneška už napořád! / Jakub Yellen > NP č.496 > Téma čísla Za spisovatelem Josefem Formánkem jsem přijel do Ústí nad Labem jako přepracovaný, uhoněný pes, který by se tak rád šel koupat do řeky, tak rád by se proběhl lesem, tak rád by vyvalil břicho na slunce, ale nemůže, protože zrovna musí dělat něco jiného. „Jakube, podívej se na mě,“ řekl Josef, natáhl ruku k mému čelu a luskl prsty. „Od teď máš prázdniny. Už nic nemusíš. Jen si užívej...“ Debordelizace mého nitra se po tomhle rozhovoru rozjela jako nákladní vlak z kopce. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů