NP č.498 > KulturaPodzemní kultura trochu jinakIvan Adamovič

Metro je významnou součástí města, ale obvykle se snažíme v něm pobýt co nejkratší dobu. Než přišli spisovatelé fantastické literatury, skoro to vypadalo, jako by v něm nemohl vzniknout ani žádný příběh. Mladí tvůrci ale našli v podzemní temnotě nové inspirace.

Kolem nápisů na zdech chodíme denně. Často je už ani nevnímáme. Ale jedna anonymní kresba na zdi u metra Malostranská (shodou okolností od mého kamaráda Ondřeje) se stala součástí úvodní kapitoly románu Daniely Hodrové. Jiný nápis, přímo v metru ve stanici Anděl, údajně inspiroval mladého autora Michala Šefaru k napsání knihy Podsvětí.


Žánr? Možná mysteriózní thriller, možná městská fantasy, obojí je přijatelné. Ač není Pražák, nebo právě proto, je Šefara pražským metrem fascinován. Neznamená pro něj však symbol pokroku, ale naopak jeho stinnou stránku, projev čehosi archaického, volání temnoty, symbol mytického zásvětí.

Na mnoha stanicích vypadávají světla, praskají žárovky, houfně umírají holubi,
objevují se oltáříčky a nápisy z antické mytologie.

V roce 2000 bylo v anketě pražské metro vyhlášeno za stavbu století a jeho trasy dosáhly délky 50 kilometrů. To je pěkné, ale co naplat, řada lidí metrem jezdí nerada. Nechce se jim opouštět denní světlo, zajet eskalátory do příšeří, být ofukován větry prohánějícími se tunely, svoji roli v tom bude hrát i lehká klaustrofobie, kterou mnozí pociťují v podzemních prostorách a kterou třeba i jen minutové nouzové zastavení vlaku v tunelu umí vytočit do slušných obrátek.


Vykopali něco, co neměli

Román má tři hlavní postavy – vedoucího techniků metra s přezdívkou Haďák, drsného policistu hlídkujícího tamtéž jménem Kerber (už asi tušíte, že jméno není náhodné) a mladou manažerku Ninu, která, ostatně jako mnoho dalších postav, jako by slyšela v metru hlasy, jež ji volají.


Jsme v blízké budoucnosti, což je prvek, který pro příběh samotný není prakticky vůbec důležitý. Ve světě kolem se to začíná mlít, Evropa je na prahu války. Možná že to, co se odehrává dole v tunelech metra, má dodat všeobecnému dění jakési vysvětlení.

 

A co se tam vlastně odehrává? Na mnoha stanicích vypadávají světla, praskají žárovky, houfně umírají holubi, v technických prostorách jsou nacházeny oltáříčky se zabitými zvířaty a nápisy z antické mytologie, leckde jsou rozmístěna tajemná znamení X. Haďák, jaká je to náhoda, je zrovna nadšeným fanouškem antické mytologie, takže má zhruba tuchu. Síť metra získává nový rozměr, kdosi dává stanicím mytické názvy, často související právě s podsvětím. Technici zaznamenávají v chodbách divné zvuky, podivný dusot, někdy zahlédnou i dvojici bílých svítících očí. Dlouho je autorem vše udržováno na hranici tušení, až vás to pomalu začne štvát a přejete si, aby už ty potvory vylezly a začala nějaká bitka.

 

Jenže je to všechno trochu jinak. Metra se zmocňují přívrženci jakési apokalyptické sekty, která sní o splynutí duše s čímsi nadpozemským. A Kerber se marně snaží udržet ve svém podzemním království pořádek. Začne to rvačkami s podivnými individui, lidmi jevícími známky posedlosti a napadajícími spořádané cestující. Jenže i Kerber má svá tajemství. Každou chvíli k němu promlouvají hlasy, které si žádají rázné řešení vší lidské špíny, hlasy prahnoucí po krvi a vládě pevné ruky, zkrátka hlasy, které možná doopravdy promlouvají k leckterým skutečným příslušníkům bezpečnostních sil.

Hlavním hrdinou je samo metro. tato lokace je v románu využita dokonale.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Metro bylo nejvíc... / Jakub Yellen > NP č.498 > Téma čísla Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí. číst dále Prosíme, nastupte! A neopírejte se o dveře. / Redakce > NP č.498 > Téma čísla Symbol pokroku. Atomový kryt. Velkolepá galerie. Umělá noc. To vše může být metropolitní železnice, zkráceně METRO. Když do labyrintu tunelů, nástupišť, eskalátorů a vestibulů vstoupíte poprvé v životě, nevstoupíte jen do nějaké dopravní stavby, vkročíte do podzemního království, do zhmotněné představy Julese Verna. Přesně tahle jsme se na metro chtěli podívat i my. číst dále Busking / Štěpán Materna > NP č.498 > Téma čísla Protékám úzkými trubkami londýnského metra. V jednu chvíli udělám krok stranou a zůstanu stát. Nikdo se nepodiví, nikdo se neotočí, každý má dost práce s vlastním protékáním. číst dále

Nejčtenější články autora

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále