NP č.489 > Novinky / KulturaPohádka bez andělů!Ivan Adamovič

Bývá zvykem ke konci roku chystat výtvarné výstavy, které mají lidový či pohádkový ráz. Letos se tohoto úkolu chopila Galerie Smečky s výstavou Pohádka – Motivy českého symbolismu a secese.

Částečně připomene nedávnou velkou výstavu českého symbolismu Tajemné dálky, zastoupeného zejména malíři Maxmiliánem Pirnerem a Janem Preislerem. Nejen na jejich plátnech si všimneme, že výtvarníci z přelomu 19. a 20. století neměli valný zájem formálně napodobovat pohádkové ilustrace v knihách. Pohádkové motivy jim byly způsobem, jak vyjadřovat něco obecnějšího o stavu lidské existence. Málokteré plátno nabídne širší záběr do krajiny na fantazijní svět. Malíři se většinou drží studií postav, v jejichž výrazech jsou zapsány odvěké archetypy milosti, lakomství, zášti či čekání. Nenajdeme tu ani moc kladných pohádkových tvorů, andělé tady nebydlí. Zato v nejrůznějších osamělých existencích se současníci dekadentního hnutí vysloveně vyžívali. Nejčastěji je zde zobrazen vodník jakožto bytost stojící na okraji společnosti, děsivá a melancholická zároveň. Kurátor Adam Hnojil upozorňuje i na občasné semitské rysy, které někteří vodníci nesou. Dobře je to vidět na trojrozměrných objektech – plastikách Ladislava Šalouna a Quida Kociana, naopak vodník ilustrátora Hanuše Schwaigera pokukující po dvou růžolících dětech evokuje ze všeho nejspíše provinilého pedofila. Pohádky symbolistů tedy byly vším možným, jen ne konejšivým světem, do kterého byste s klidným svědomím vypustili svoje děti.

Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1. Do 28. 1. 2017


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Explodující Kmeny / Ivan Adamovič > NP č.489 > Novinky / Kultura Rappera a výtvarníka s přezdívkou Vladimir 518 jednou napadlo, že by bylo hezké udělat knihu o současných subkulturách, knihu výpravnou, podpořenou penězi jednoho pivovaru. Tak vznikly dnes již legendární Kmeny. číst dále Hlavně jsem začal přemejšlet / Jakub Yellen > NP č.489 > Život prodejce Jak to funguje v Novém Prostoru? Jak to vypadá, když přijdete první den a řeknete, že chcete prodávat? Co vás první den čeká a jaká úskalí musí nováčci zvládnout? Prodejce Radek z Florence nám nabídl celý svůj příběh. Bez cenzury. Pojďme si na jeho zkušenosti ukázat, v čem spočívá rozdíl mezi bezdomovcem a prodejcem Nového Prostoru. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Prodejkyně Růženka: Jsem holka ze severu, ale doma jsem v Praze / Libor Hruška > NP č.489 > Moje město Růženčini rodiče se dali dohromady v Ústí. On, Chomutovák, byl ve městě chemiček na vojně, ona, původem z vesnice ležící kousek za Prahou, tam pracovala v kině. „Máma ho nejdřív vůbec nechtěla. Říkala, že si s cikánem – on měl totiž strašně černý vlasy – nic začínat nebude. Nakonec si ale dala říct,“ culí se Růženka. To bylo koncem padesátých let. Mladí manželé zůstali na severu, přestěhovali se ale do Chomutova, kde nejprve bydleli u tchyně a pak se přesunuli do vlastního malého bytu. Měli pět dcer. „Otec vždycky z legrace říkal, že nemá děti, jen samé dcery. Já navíc byla nejstarší, takže jsem se o všechny musela starat,“ vzpomíná Růženka. Pod Krušnými horami strávila prvních devatenáct let života a i teď sem čas od času zajede na návštěvu jedné ze svých dcer. Objeli jsme čtyři místa, která měla ve svém rodném městě ráda: ďolíček, kde stával její rodný dům, základku s mléčným barem, bývalý obchodní dům Prior a kavárnu na hlavním náměstí, kde se seznámila se svým manželem. číst dále

Nejčtenější články autora

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále WTF Ivana Adamoviče: Zobali vrabci zobali / Ivan Adamovič > NP č.511 > Novinky / Kultura Ptáci a popkultura jdou dlouhodobě ruku v ruce, či snad křídlo v křídle. číst dále