NP č.489 > FilmAnděl bez slabého místaJan Kalous

„V Praze bývalo 81 kin a já chodil snad do všech,“ vzpomíná pan Bohumil, který prodává Nový Prostor na metru Vysočanská a kterého jsme pro toto číslo využili jako našeho nového filmového zpravodaje. Kdybyste se u tohoto nenápadného prodejce zastavili na kus řeči o filmu, budete asi překvapeni jeho encyklopedickými znalostmi. Nás tentokrát zajímalo, jak se mu líbil film Anděl páně 2. Byl na něm už dvakrát a chystá se jít potřetí.

 

Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.


autor / Jan Kalous VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Odpady v koši nekončí / Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpad má hodně blízko k odpadku, k něčemu, co vzbuzuje nelibost. Zkuste se ale zamyslet. Neskrývají se v odpadech hodnoty, které jen čekají na své docenění? Podívejme se na pár příkladů. číst dále Oprava / Redakce > NP č.489 > Novinky z ulice Prodejce Radek Tamók nebyl spokojen s tím, jak vyšel jeho neautoriovaný rozhovor v minulém čísle. Sepsali jsme s společně dlouhé prohlášení všech omylů a nepřesností, které v rozhovoru zazněly, ale protože samotný seznam je příliš dlouhý a život příliš krátký a NP nemá dost stran, publikujeme tímto Radkovi jménem redakce velkou omluvu a celý text omluvy a oprav jeho rozhovoru zveřejňujeme na Facebookových stránkách Nového Prostoru. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Prodejkyně Růženka: Jsem holka ze severu, ale doma jsem v Praze / Libor Hruška > NP č.489 > Moje město Růženčini rodiče se dali dohromady v Ústí. On, Chomutovák, byl ve městě chemiček na vojně, ona, původem z vesnice ležící kousek za Prahou, tam pracovala v kině. „Máma ho nejdřív vůbec nechtěla. Říkala, že si s cikánem – on měl totiž strašně černý vlasy – nic začínat nebude. Nakonec si ale dala říct,“ culí se Růženka. To bylo koncem padesátých let. Mladí manželé zůstali na severu, přestěhovali se ale do Chomutova, kde nejprve bydleli u tchyně a pak se přesunuli do vlastního malého bytu. Měli pět dcer. „Otec vždycky z legrace říkal, že nemá děti, jen samé dcery. Já navíc byla nejstarší, takže jsem se o všechny musela starat,“ vzpomíná Růženka. Pod Krušnými horami strávila prvních devatenáct let života a i teď sem čas od času zajede na návštěvu jedné ze svých dcer. Objeli jsme čtyři místa, která měla ve svém rodném městě ráda: ďolíček, kde stával její rodný dům, základku s mléčným barem, bývalý obchodní dům Prior a kavárnu na hlavním náměstí, kde se seznámila se svým manželem. číst dále