NP č.479 > Pošli to dálHry bez hranicBarbora Bažantová

Když byly v roce 1995 zrušeny hraniční kontroly mezi zeměmi schengenského prostoru, zdálo se, že cestování v rámci Evropy bude už jen svobodnější.

Jenže teď je všechno jinak, migranti z východu utíkající před válkou zaskočili EU tím, že jsou pro bezpečí sebe a svých potomků ochotni riskovat při plavbě přes Egejské moře svůj život, a Evropská rada tak odsouhlasila dočasné uzavření hranic. To sice původně mělo trvat maximálně šest měsíců, ale na poslední chvíli bylo prodlouženo o další půlrok – tedy do konce léta. Na nějakou dobu, tedy krom tísnivého pocitu z ostnatých drátů natažených kolem přechodů v Maďarsku, Slovinsku nebo Rakousku, budeme mít možnost zavzpomínat na chvíle, kdy jsme jezdili s rodinou k moři do Itálie a cestou tipovali, kdy a kde bude na hranicích nejmenší fronta. Kontroly při přejezdu z jednoho státu EU do druhého ale zdaleka neprobíhají jen na čáře, ale i několik kilometrů za ní. Pokud například jedete z Čech do Německa nebo Rakouska nebo se snad naivně projíždíte Francií v mezinárodní autobusové lince, mine vás kontrola od celní správy málokdy.

Někdy vás zastaví jeden policejní vůz, jindy jde o organizovanou celní kontrolu se psy a veškerou parádou. Jestli celníci hledají nelegální přistěhovalce ve vašem spodním prádle, je záhadou, jisté ale je, že to poslední, co byste v té chvíli cítili, je svoboda. Proti uzavření hranic a nadměrným kontrolám proběhly během dubna a května na rakousko-italském přechodu v Brenneru poměrně bouřlivé demonstrace místních. Oficiální text, který vyzýval lidi k účasti, upozorňoval na fakt, že ostnaté dráty a vojáci na hranicích ve skutečnosti nemají nikoho chránit, ale spíš potlačovat svobodu pohybu. Ačkoli účastníků bylo dost, zjevně ne tolik, aby je správné uši vyslyšely, a hranice zůstávají uzavřené dál.

Jeden by si pomyslel, že podobná omezení už se dotýkají i těch, kteří jsou jinak děním ve světě vcelku nedotknutí. Možná to tak ale vůbec není. Možná je potřeba ještě trochu času a dalších represí. Možná se ale ani potom nestane vůbec nic. Vždyť dřív se přece nesmělo ven vůbec, tak buďme vděční za to, co máme teď.


autor / Barbora Bažantová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Fronty na kontejnery / Barbora Bažantová > NP č.474 > Pošli to dál Je to pár měsíců nazpět, co pařížský radní Arash Derambarsh započal s kampaní upozorňující na to, že zatímco se v takzvaných vyspělých zemích plýtvá potravinami, každý devátý člověk na planetě trpí hladem. číst dále Hry bez hranic / Barbora Bažantová > NP č.479 > Pošli to dál Když byly v roce 1995 zrušeny hraniční kontroly mezi zeměmi schengenského prostoru, zdálo se, že cestování v rámci Evropy bude už jen svobodnější. číst dále Nekompromisní body / Barbora Bažantová > NP č.487 > Pošli to dál Kolik bodů máš, tolikrát jsi člověkem. Čínská vláda už šest let testuje na menším vzorku obyvatel bodovací systém, který by chtěla do tří let rozšířit na celou čínskou populaci. Nebo alespoň na ty, kteří žijí internetovým životem. A jak známo, kdo není připojený, jako by v určitém slova smyslu ani neexistoval.   číst dále Pracující do práce! / Barbora Bažantová > NP č.469 > Pošli to dál Uvnitř supermarketu je narváno k prasknutí, asi předvánoční shon, cukroví se samo neupeče. Hned u vchodu se ke mně připojí pán z místní sekuritky, moje nestandardní vzezření mi před- určuje roli lupičky. Doprovodí mě až k pokladně, kde čekám na zaplacení a z nudy pozoruji drob- nou etudu, která se odehrává mezi skupinkou zaměstnanců. Nejmladší z nich, asi dvacetiletý kluk, žadoní u starší kolegyně: „Prosím můžu si skočit na malou? Já už fakt musím!“ Žena ho odbude: „Jak na malou? Nejdřív ukliď účtenky a posbírej tady ten bordel, odnes ty košíky a...“ „Jenže já fakt musím, jenom na malou, jsem hned zpátky,“ posbírá ještě spadané účtenky a zmizí. číst dále