Psychedelická hudba je už tradičně součástí romantického snu o možnosti přirozenějšího způsobu života, kterého dosáhneme, když se vysvlečeme z kabátu civilizace. Její kořeny jsou ve folkové a rockové subkultuře šedesátých let posedlé změněnými stavy vědomí, jež mají vést ke stejnému cíli – vysvobození lidské mysli z vězení racionality. Když pak američtí hippies začali prchat z měst na venkovské farmy, bylo to přenesení jejich filosofie do praxe. Kam se ale mohli uchýlit snílci na starém kontinentu? Příroda je zde již po staletí zušlechťovaná a podřízená člověku a život na venkově zcela prorostlý s technologickými vymoženostmi. Kde najít onen mýtický ráj? Tradice britského psychedelického rocku nabídla odpověď – ráj se nachází v naší hlavě. Britský elektronický hudebník Mark Pritchard se na desce Under The Sun vydává ve stopách britských snílků posledního půlstoletí a nachází báječný svět vnitřní imaginace.
Mark Pritchard působí na klubové scéně už od začátku devadesátých let a prošel si většinu jejích stylových změn. Byl součástí projektů Global Communication, Jedi Knights, Reload, vystupoval jako Harmonic 313 či Troubleman a během své dlouhé kariéry natáčel všechno od house přes instrumentální hip hop a dancehall až k ambientu. Když před třemi lety oznámil, že bude pokračovat už jen pod svým občanským jménem, bylo to znamení, že možná konečně našel spojující prvek všech svých hudebních výletů a je připraven ho představit světu. Jeho debutové album pod občanským jménem překvapivě nemá nic společného s klubovou hudbou – Under The Sun je sice technicky vzato elektronická deska, protože většina zvuků pochází ze syntezátorů či sekvencerů, zároveň je ale pevně zakořeněná v tradici folkové hudby a navazuje na psychedelické hnutí sedmdesátých let. Jako kdyby zjistil, že citlivým folkařům a tanečníkům z rave večírků šlo o jednu a tu samou věc – vstoupit do ráje už tady na zemi.
Lék na každé zlo
Akustické nástroje jako flétna či klarinet, jednoduché pastorální melodie a éteričnost syntezátorových ploch vytvářejí snovou mentální krajinu. Někdy kompozice připomínají hudbu z černobílých science fiction filmů, kde rajskou budoucnost evokovaly preludia raných syntezátorů. Pritchard se nebojí halucinačních repeticí, kde smyčky dávají smysl teprve opakováním, a občas vpouští do ambientních kompozic hostující vokalisty, s nimiž si ale pohrává jako s dalším hudebním nástrojem. Efekty proměněný hlas Thoma Yorkea skvěle zapadne do snového tracku Beautiful People, katatonický Beansův monolog o svobodě hraje prim v The Blinds Cage, deska ale vrcholí v baladě You Wash My Soul, v níž americká písničkářka Linda Perhacs oživuje náladu sedmé dekády. Pritchard obalil pamětnici do atmosférických efektů, ale ví, že nejsilnější je, když zní jen její hlas a zvuk kytary.
Když v závěrečné titulní skladbě zpívá zasmyčkovaný hlas britské herečky Julie Andrewsové starou dětskou říkanku s veršem „Na každé zlo ve světě existuje lék“, dojde vám, že Under The Sun je vlastně záznamem cesty. Začíná s rytmicky výraznými skladbami, které ale Pritchard brzy opustí ve prospěch nadpozemského ambientu, aby se v samotném závěru znovu vrátil zpět na Zemi. Její obrysy jsou ale tentokrát úplně jiné a nebo nám jen tak připadají, protože naše optika se změnila. Nepotřebujete drogy, nejlepším průvodcem cesty do ráje je totiž hudba.
Mark Pritchard – Under the Sun (Warp, 2016)
