Jednou z těhle „maličkostí“ jsou obří kontejnerové lodě nepřetržitě brázdící hladiny oceánu. Emise z lodní dopravy se na začátku 21. století zvedaly závratným tempem a před sedmi lety zveřejnil The Guardian zprávu o výzkumu, který uváděl, že patnáct největších plavidel vytvoří během jednoho roku stejné znečištění jako všechny osobní automobily na planetě.
Informace, která sama o sobě vzbudí překvapení, o to víc když si uvědomíme, že se jich tehdy po mořích pohybovalo zhruba devadesát tisíc. Ale obchod je obchod, a ačkoli existují určitá nařízení o parametrech paliv, které lodní doprava používá, většina dopravců se jich drží jen na dohled přístavů. Kvalitní nafta je totiž drahá a velikost (a spolu s ní spotřeba) lodí se stále zvyšuje. Jen pro představu, největší kontejnerová loď současnosti MSC Oscar měří skoro čtyři sta metrů a uveze téměř dvě stě tisíc tun nákladu.
Představa moře potažmo oceánu jako něčeho nekonečného a nepoddajného, něčeho, co je oproti zemi stále trochu osvobozené od lidství, se utopila v horách odpadků a ropných skvrnách. V době, kdy je obchod svátostí, pravděpodobně nemůžeme čekat, že by mohla být námořní doprava kontrolována jakýmikoli jinými pravidly než pravidly peněz.
Vzpomeňme na nedávnou aféru dieselgate spojenou s masivním falšováním emisních testů nových automobilů. Skandál sice možná nezůstal úplně bez povšimnutí, na druhou stranu krom probíhajících soudních sporů, které se pravděpodobně potáhnou do nekonečna, se toho zas tak moc nezměnilo. Můžeme snad jenom tajně doufat, že se tvorové z mořských hlubin jednou pomstí, zatímco místo autem pojedeme na výlet na kole.
