Country je často veřejností vnímáno jako zakonzervovaný žánr, který těží jen ze své slavné minulosti. I tradiční americká hudba má ale svůj alternativní proud, který operuje na hranicích žánru i průmyslu s epicentrem v Nashville. Nové škatulky jako americana či alternative country pomáhají zhruba od poloviny devadesátých let upozorňovat na hudebníky, kteří se nechtějí spokojit jen s historickým pojetím country. Písničkářka Lucinda Williams patří k hlavním představitelům takového „folkového modernismu“. Její dvanácté studiové album The Ghosts of Highway 20 stojí rozkročené mezi country, folkem a blues a úspěšně shrnuje schizofrenii americké fascinace prostorem, která na jedné straně oslavuje nekonečné možnosti svobody, na druhé se ale děsí následků jednání zbaveného všech pravidel.
Route 20 je nejdelší americká dálnice, která protíná Státy od Newportu až k Bostonu, a tudíž spojuje západní a východní pobřeží. Pro Lucindu Williams stejně jako spoustu umělců před ní slouží nekonečná dálava silnice jako metafora amerického étosu dobývání nových horizontů. K němu ale patří také odzbrojující schopnost nechat při cestě do neznáma svůj starý život za sebou. Dá se ale skutečně úplně odejít a na všechno zapomenout? Duchové starých vztahů, snů i zrad se zjevují ve skladbách, jako jsou Bitter Memory, Dust nebo I Know All About It a zatvrzele odmítají své vymazání. Stejně silně ale na desce fungují i předělávky – interpretace klasiky Woodyho Guthrieho House of Earth s dialogem prostitutky a zákazníka má silný erotický náboj, zatímco mrazivý cover Springsteenovy Factory je pádným důkazem, že Williamsová si srovnání se slavným „Bossem“ absolutně zaslouží.
Pochybnosti a sny
Lucinda Williams působí na country scéně už od konce sedmdesátých let, její průlom ale přišel teprve na konci deváté dekády. Tehdy vydala album Car Wheels on a Gravel Road a stala se hvězdou obrození alternativního country, které následně zrodilo jména jako Bonnie ‚Prince‘ Billy či Magnolia Electric Co. Williamsová od té doby vydala několik dalších povedených nahrávek, její kariéra ale dosáhla nový vrchol po šedesátce s dvojalbem Down Where the Spirit Meets the Bone z roku 2014. Novinka The Ghosts of Highway 20 je jako tlumená, černobílá verze žánrově rozmáchlé předchozí desky – místo světácké tváře odhaluje Williamsová o rok a půl později hlavně své pochybnosti.
Velký podíl na úspěchu alba mají kytaristé Bill Frisell a Greg Leisz. Shodně mají blíže k jazzu či alternativě než ke country, a daří se jim tak vyvést hudbu Lucindy Williams z úzkých žánrových bariér. Zatímco Frisell proslul nahrávkami na jazzových značkách ECM a Nonesuch, specialista na pedal-steelovou kytaru Leisz je slyšet na deskách k.d. lang, Daft Punk, Haim či Bona Ivera. Společně pak hrají od konce devadesátých let a jejich intuitivní spolupráce doplňuje intimní písničkářskou výpověď.
Největší devízou The Ghosts of Highway 20 je ale zpěvaččin hlas, jehož špína odráží existenciální krize zachycené v textech písní. Někde dole pod všemi výčitkami ale prosvítá i naděje, kterou Williamsová čerpá z víry v Boha, jež dává veškerému utrpení smysl a tvoří přirozený rámec její zpovědi. Závěrečný dvanáctiminutový epos Faith & Grace je extatickým vyvrcholením alba, písňovou pointou, kvůli níž se cestu po dálnici 20 vyplatilo absolvovat.
Lucinda Williams – The Ghosts of Highway 20 (Highway 20 Records)
