Nejsou přírodní témata v hudbě už tak trochu
klišé? Zdá se, že všechny silné motivy vytěžili
skladatelé romantické větve a dnešní hudebníci
od patetických gest spojených se zachycením
přírody raději dávají ruce pryč. Jenže pak přijde
někdo jako švédská hudebnice Anna von Hausswolff
a natočí desku, která se nebojí evokovat
majestátnost krajiny, jež existovala před
člověkem a patrně bude i po něm. Album The
Miraculous začíná zvukem mlhové sirény, která
prořízne mrtvolně tichou noc - jakoby byla signálem
k probuzení a pozvánkou na hodinovou
procházku po magické přírodě, kde v temnotě
ožívají bytosti z pověstí a každodenní
realita
dostává úplně jiný rozměr. Anna von Hausswolff
na desce zachycuje svoje imprese z místa kdesi
ve švédských horách, jehož polohu nechce
zveřejnit.
Pomyslným průvodcem po výpravě krajinou je
na albu The Miraculous zvuk kostelních varhan
ze severošvédského městečka Piteå. Před třemi
lety je na místní univerzitě dokončili a přes
všemožné technologické vychytávky (dá se
na ně například hrát přes mobilní aplikaci odkudkoliv
z celého světa) stejně nejvíce udivuje
arzenál devíti tisíc píšťal, které, když se ozvou,
musí všechno ostatní zmlknout. Von Hausswolff
sestavila pro potřeby desky klasickou rockovou
kapelu, která ale má co dělat, aby se přes hutnou
tkaninu varhanních tónů vůbec prodrala
na světlo. Skutečným soupeřem kostelních
píšťal je tak trochu překvapivě jen zpěvaččin
hlas, který se občas ve své nahé intenzitě vynoří
z mlhy a dodá hudbě dotek lidskosti. V An
Oath se klenutě nese nad delikátními trylky,
zatímco Evocation startuje jejím křikem, který
vede skladbu k ponurému finále desky.
PŘÍRODA O SOBĚ
Pro osobitou skladatelku z Göteborgu je The Miraculous
čtvrtou studiovou deskou a asi nejlépe
naplňuje její plán spojovat art rock s impulzy
vážné hudby a severského black metalu. Na
papíře to vypadá divoce, ale „švédská královna
zlých vibrací“ (jak ji kdysi překřtil místní
hudební tisk) dokáže vtisknout své hudbě
podobně uhrančivou náladu jako třeba generačně
spřízněné hudebnice Chelsea Wolfe nebo
Myrkur, které se také inspirují v okrajových
vlnách metalu. Anna von Hausswolff vzbudila
nedávno ve Švédsku poprask, když se nechala
vyfotit v tričku kapely Burzum. Její představitel
Varg Vikernes vyznává otevřeně neonacistické
názory a Anna von Hausswolff musela v tisku
vysvětlovat, že je fanynkou jeho hudby a ne
ideologie.
Black metal prozkoumával přírodní témata už
ze začátku devadesátých let, generace současných
ženských autorek ho úspěšně zbavuje
pohanského ideologického haraburdí a mačistických
póz. A k vytvoření intenzity vlastně ani
nepotřebují kytarové riffy. Když se ale v Come
Wander With Me / Deliverance ozvou, rozhodně
to není na škodu.
The Miraculous je inspirované mystickým románem
Källan švédského autora Waltera Ljungquista
i ruským válečným filmem Jdi a dívej se.
V obou dílech se v určitý okamžik zcela vytratí
lidé a příroda sama se stává hlavním hrdinou
děje. Na albu The Miraculous je to podobné. Všeprostupující
tíha krajiny zachycená drženými
tóny obřích varhan přikryje vše okolo a písně
Anny von Hausswolff se promění jen v intenzivní
pocity, dlouhé táhlé vjemy, které překračují
hranice art-popu. Název desky nelže - hudba
švédské hudebnice je vskutku zázračná.
***
Anna von Hausswolff - The Miraculous
(Other Music / City Slang / Pomperipossa, 2015)
