NP č.475 > Téma číslaOpatrně s tím slovem na „N“Karel Veselý

Hanlivým slovům je možné vtisknout opačný význam. Ale urážka se tím smazat nemusí.

V šedesátých letech byl Richard Pryor jen jedním z komiků, kteří v saku vypráví krotké vtipy k pousmání. Někdy ke konci dekády mu ale došlo, že humor musí mít ostří, jinak nemá smysl, a na pár let úplně zmizel. Když se vrátil na scénu, byly jeho rutiny plné vulgarit a vůbec jazyka, tak jak ho používali obyčejní Afroameričané.

Pryorova popularita letěla strmě vzhůru a v roce 1974 vydal veleúspěšnou desku nazvanou That Nigger‘s Crazy. Na sprostá slova byli jeho fanoušci už zvyklí, použití zapovězeného n-slova v názvu ale bylo pro všechny trochu silná káva. Bylo to ještě předtím, než v USA ve velkém propukl boj za politickou korektnost jazyka, i tak ale tehdy slovo pobouřilo Ameriku. Tu černou i bílou. Hanlivé pojmenování člověka tmavé barvy kůže bylo pevně spjaté s érou otroctví, v médiích se považovalo za nevyslovitelné – a tady si ho Richard Pryor hrdě vystavil do svého štítu.

 

Převrátit význam

Portugalské slovo negro označující Afričana je zaznamenané už v polovině čtrnáctého století. V Novém světě se o pár století později stalo synonymem otroka. Slovníky angličtiny po občanské válce už definují aktuálnější přepis nigger (negr) jako negativně zabarvený, urážlivý termín. Vymýcení tohoto výrazu se stalo jedním z cílů Národní asociace na podporu barevných lidí (NAACP), která od začátku dvacátého století bojuje v Americe za práva rasových menšin. Proč se k němu tedy v sedmdesátých letech vrací afroamerický komik, kterému by měla být zcela jasná historie slova a jeho spojení s rasovým útlakem? Pryor si totiž nebyl vědom jen historie výrazu nigger, ale i jeho aktuálního použití. V té době bylo v černošské menšině velmi populární a zcela se zbavilo své negativní konotace. Za jediného předpokladu: že ho užíval Afroameričan v kontaktu s jiným Afroameričanem.

Slova můžou ubližovat a politická korektnost se snaží toto násilí eliminovat. Menšina má ale své vlastní taktiky, jak se zbavit útlaku formovaného jazykem. Slovo může převzít do svého slovníku a převrátit jeho význam ve svůj prospěch. Z rasistického nigger se v hovorovém jazyce stalo nigga fungující jako výraz hrdosti na svoji barvu kůže. „Negři byli ti na špagátě visící ze stromů, niggas ti se zlatými řetězy, užívající si v klubech,“ rekapituluje proměnu slova v jenom rozhovoru ze začátku devadesátých let rapper Tupac Shakur. Z lingvistického hlediska se tomuto procesu říká resignifikace a Afroameričané už dříve podobným způsobem převrátili slova jako jazz či funk. Původní negativní výrazy spojené s „nechutnou“ tělesností černých otroků přejali jako pozitivní charakteristiku své hudby a výraz její živelnosti. Stejně adoptovala v osmdesátých letech termíny „queer“ či „dyke“ i gay a lesbická komunita a dokázala vymazat jejich pejorativní nádech.

Na převrácení výrazu nigger měl velký podíl hip hop. Slovo v pozitivním významu použili v roce 1983 ve skladbě New York New York pionýři Grandmaster Flash and the Furious Five a v polovině stejné dekády vzniká v Los Angeles nejslavnější gangsta rapová skupina nazvaná rovnou Niggaz Wit Attitudes (Negři s postojem). V devadesátých letech se stalo jedním z nejpoužívanějších slov v rapu a tabu s jeho užitím porušil ve svých filmech Pulp Fiction nebo Jackie Brownová i Quentin Tarantino. „V mých dílech není žádná politická agenda. Já píšu postavy. Použití slova nigger patří k postavě Samuela L. Jacksona. Kdyby ho neříkal, byla by to lež,“ ohradil se režisér proti kritikům, kteří mu užití slova vyčítali.

 

Krok zpět?

Tabuizované slovo nedávno použil dokonce i první černošský prezident Barack Obama, který si v podcastu kanadského komika Marca Marona postěžoval: „Amerika není z rasismu vyléčena. A není to jen otázka toho, že budeme slušní a nebudeme říkat slovo negr na veřejnosti. To není žádný indikátor toho, jestli rasismus existuje, nebo ne.“

Převrácení slova vlastně nic neřeší, jen se udržuje v oběhu a může být kdykoliv užito ve svém původním významu. Ostatně i sám Richard Pryor svoji náklonost k slovu negr nakonec přehodnotil. Jeho satori proběhlo v osmdesátých letech při návštěvě Keni. „Seděl jsem v hotelové hale plné báječných černých lidí, kteří tam byli všude. V hotelu, v obchodech, na ulicích, v novinách, v restauracích, u moci ve vládě i v reklamách. Všude. A mě napadla jedna věc. Říkám svý holce: Jennifer. Víš ty co? Tady kolem nejsou nikde žádní negři... a přitom si tito lidé udržují svoje sebevědomí a hrdost.“

Když se Pryor vrátil z Afriky, přestal to „zatracené, nevtipné“ slovo úplně používat. „Do dnešního dnes si přeju, abych to slovo nikdy nevyslovil. Vždycky to bylo ubohé. Byl jsem nepochopen lidmi. Nechápali, o čem mluvím, a nechápal jsem to ani já sám. A tak jsem se zapřísáhl, že ho už nikdy nevyslovím,“ prohlašoval v osmdesátých letech. A reedice jeho slavné desky z roku 1974 dostala nové jméno: That African-American is Crazy.


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nesnáze s „potlačovanou pravdou“ / Michal L. Hořejší > NP č.475 > Téma čísla O politické korektnosti se v Česku mluví zhruba od poloviny devadesátých let, v posledním roce stále častěji. Znamená ale něco víc než neurčité zaklínadlo? Zkusili jsme jazykovou analýzu. číst dále Rodinná/é intervence / Rad Bandit > NP č.475 > Pošli to dál Letmé zjištění, že rodinný příslušník je vášnivým zastáncem iniciativy Islám v ČR nechceme, spustí následný výčet fenoménů. číst dále Konzervativní šangri-la / Tomáš Malík > NP č.475 > Pošli to dál Vidět dva postarší matadory politického konzervatismu v čele demonstrace za dodržování lidských práv v Tibetu, kterak na dohled Hradu i televizních kamer srdnatě tepou do arogance mocných, kteří si zvou na čaj zlovolné čínské utlačovatele, je snad možné jedině v Česku. Pod dlažbou je pláž! … a pod vlajkou oblek, dodejme. číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále