Máme za sebou víkend, kdy jsme poslouchali petardy, vzduchem svištící cihly dopadající na kamarády, nadávky holých lebek zahalených do bílých kukel, kdy téhož večera, na krátko, ale přece, vzplálo pražské autonomní sociální centrum Klinika. Nebylo to láskou, solidaritou a porozuměním, jak tomu v případě Kliniky bývá, zahořelo světlicemi házenými maskovanými chuligány, kteří bez skrupulí sedli na Hlaváku na tramvaj a jali se vykonávat spravedlnost.
Co následovalo poté, však za pozornost stojí. Na podporu Kliniky vystoupili politici a političky, od kterých by to snad nikdo nečekal. Přítomnost primátorky Krnáčové na nedělním setkání na Parukářce byla poněkud překvapivá, stejně jako podpora velké většiny médií a některých institucí. Také komentáře pod články na serveru iDnes tentokrát nabízely o něco smířlivější čtení. Skoro jako kdyby společnost jako celek útok odsoudila a spojení Kliniky s pomocí uprchlíkům nebylo najednou tolik podstatné. Někteří lidé si zkrátka vzpomněli, co znamená demokracie a že ji přece jen chtějí, a to se počítá.
Snad tedy pro jednou máme důkaz, že bez ohledu na názor na migraci se shodneme, že je nebezpečí fašizace české společnosti reálné. Při pohledu na táty a mámy, kteří s českými vlajkami postávají v podhradí a spílají „chcípněte vy zasraní zmrdi“ směrem k antifašistickým zástupům hlavně mladých lidí, je zřejmé, že o uprchlíky už dávno nejde. Oddělilo se zrno od plev a vypadá to, že má jedna země definitivně problém s fašismem. Že to víme, je dobře. Že jej velká část společnosti odsoudila, je zázrak.
