NP č.469 > FejetonMěstečka na pochoduRad Bandit

Stanové osady jsou součástí městské krajiny západního pobřeží USA už od sedmdesátých let. Když se najde stabilní místo, třeba v kampusu nebo u kostela, ukáže se, že bezdomovectví vlastně vůbec neexistuje.

 

 

Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sny a rovnice / Rad Bandit > NP č.466 > Pošli to dál Přání lidí bez domova znám jako staré boty. Vypadají jako takové zvláštní chomáče. Nosí je po kapsách, chlupaté obláčky, myšlenky a sny.   číst dále Zrno od plev / Rad Bandit > NP č.472 > Pošli to dál Dospět k onomu zenovému pocitu, že svět je nakonec přátelské místo, nebylo v nedávné době úplně jednoduché. číst dále Spořádané čtverce / Rad Bandit > NP č.457 > Pošli to dál Mám rád domy. Řady domů, kolem nich ploty, popelnice, auta, lampy a šňůrky silnic, teda spíš kostičky. Zkrátka ulice. Ulice zabočí, většinou za roh, a už je z toho výlet kolem bloku, neboli krátká kostička. Tak ji zná můj pes. Takových čtverců je nekonečně, dají se z nich dělat obdélníky, klikaté cik-caky, krátké i hodinové, úplný labyrint, když chcete – Žižkov. číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále