Ivan Adamovič, zakladatel časopisu Živel
V roce 2045 přistoupila pražská radnice k oživení potrubní pošty, dávné technologické chlouby, kterou k nám léta jezdili obdivovat milovníci mrtvých technologií z celého světa. Takzvaná barelová válka s islámskými fundamentalisty na blízkém Východě zlikvidovala dvě třetiny ropných polí, takže benzin se začal vyvažovat doslova zlatem. Ekologové si konečně oddechli a mohli své síly plně soustředit na posledního nepřítele, atom. A toho je všude jak máku, takže práce dost na dalších sto let. Návrh přepravovat Pražany tlakovou potrubní poštou bez použití spalovacích motorů přišel tedy jak na zavolanou a v dokonalém načasování s dlouho odkládaným slavnostním otevřením tunelového komplexu Blanka (v roce 2015 pietně přejmenován na „komplex Adriana“). Přepravní kapsle pojmou každá až 100 občanů a budou vyráběny ze zrušeného ropovodu Družba. Odér zaschlé ropy bude lidem mile připomínat dobu automobilovou. O know-how ke komplexnímu vytunelování velkoměsta projevily zájem již další světové metropole, zejména z Nového SSSR. ¨
***
Vladimír Pušman, pedagog ČVUT a řidič tramvaje v Praze
Stav veřejné dopravy za třicet let bude záležet na politické a hospodářské situaci a technickém pokroku. Předpokládám, že v tu dobu již budeme jezdit výhradně nízkopodlažními vozy a většina nástupišť bude mít bezbariérový přístup. Vzhledem k potřebě ochrany životního prostředí předpokládám vyšší podíl kapacitní kolejové dopravy. Většina autobusů bude pravděpodobně provozována na alternativní zdroje energie a očekávám také větší využití elektrobusů. Pokrok na poli informačních technologií bude patrný v kompletní digitalizaci informačního systému. Elektronické odbavovací systémy budou umožňovat nejen platbu za využití veřejné dopravy, ale rovněž by mohly sloužit jako stálý a přesný zdroj informací o počtu přepravovaných cestujících. Tyto informace bude možné využít při organizování dopravy za pomoci speciálních počítačových programů. To by se mělo projevit efektivnějším využitím veřejné dopravy, konkrétně lepší koordinací jednotlivých linek a přesnějším využitím přepravní kapacity vozidel.
***
Marek Bělor, Auto*Mat
MHD bude poskytovat natolik pohodlné, rychlé a časté spojení, že většina Pražanů nebude mít potřebu vlastnit auto. Poměr lidí v MHD ku lidem jezdícím autem bude alespoň 70 : 30 (dnes 57 : 43). Díky odlišnému modelu financování, ale i dlouhodobě prováděnému plánu udržitelné mobility bude z velké části či zcela finančně soběstačná (ano, je to možné), což umožní snížit politické vlivy na její chod, ale i daňové zatížení obyvatel města. Budou dořešena všechna problematická místa, kde je dnes MHD zdržována v kolonách či na semaforech. Fungovat bude průjezdný a kapacitní systém městské železnice. Metro bude mít trasu D, ale nadále se bude rozvíjet především tramvajová doprava, o řád levnější na výstavbu i provoz. Síť tramvají tak nahradí většinu vytížených autobusových linek a stane se největší na světě.
***
Filip Drápal, mluvčí Ropid
V roce 2045 už budeme jezdit mnohem více za zábavou než za prací. Velká část práce se bude odehrávat doma za počítačem. MHD ale bude sloužit jako důležitý sociální prvek, abychom se doma nezbláznili. Cestovat budeme mnohem více pro zábavu, na výlety nebo na setkávání s přáteli. Naše děti a vnoučata už si nebudou umět představit, že by se někam nastupovalo po schodech. Bezbariérovost, klimatizace i všemožné připojení k informacím bude samozřejmé. Naopak vyhledávanou vzácností budou zóny klidu v tramvajích nebo vlacích, kde bude platit zákaz používání elektronických přístrojů a kde se budete moci nerušeně kochat okolní krajinou. MHD bude dostupná všem, stejně jako je dnes samozřejmostí posadit se na lavičku v parku. Naopak používat při cestách po městě auto si budou moci dovolit jen ti nejbohatší a stane se to podobným zlozvykem jako například kouření cigaret.
