Patřil k představitelům stavovského povstání a ke „třiceti českým pánům“, kteří byli za svou roli při povstání roku 1621 popraveni. Jesseniovu památku dnes připomíná jedna žižkovská ulice. Snad měla tohoto lékaře připomínat i klinika, která zde po léta stála, ta je ale od roku 2009 zavřená a rozsáhlá budova i s areálem chátrala. Bývalá klinika ve vlastnictví poněkud apatického státu přilákala pozornost pražských squaterů, kteří se ovšem rozhodli nedostát své pověsti nebezpečných živlů, a namísto toho nabídnout přívětivou a konstruktivní tvář. Do areálu bývalé kliniky nakráčeli poslední listopadový víkend v oranžových vestách a s košťaty, na odvoz nejrůznějšího nepořádku, který z místa vyklidili, objednali kontejner. Na úřad doručili rozsáhlý projekt nekomerčního kulturně-sociálního centra, který by při nestranném posuzování šlo jen těžko smést ze stolu.
Jenže nestranného posouzení se squateři nedočkali. Získali pouhých deset dnů (policie prý měla plné ruce práce s výbuchy v muničních skladech, a tak nezareagovala okamžitým vyklizením jako jindy). Během těchto dní ukázali, že prázdnému domu lze vdechnout život. Klinika zažila sousedské odpoledne, koncerty, přednášky na nejrůznější témata, recitaci básní… ale také horečnaté schůzování a diskuse o tom, jak jednat s úřady a jak reagovat na policejní pokusy o vyklizení.
Vstřícnost a snaha jednat nebyla nic platná. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který na objekt dlouho kašlal, najednou vyvinul horečnou aktivitu ve snaze dostat z něj lidi, kteří jej chtěli smysluplně využít. Prý už jsou rozjeta jednání s Generální inspekcí bezpečnostních sborů, která údajně objekt nutně potřebuje. A squateři navíc nejsou důvěryhodní partneři pro jednání, jak úřadu dosvědčila protiextremistická policie, která úředníkům prý ukázala „složky“, které si na jednotlivé squatery vede. Taková svérázná poznámka pod čarou k výročí 17. listopadu a „konce estébáckých praktik“ to byla. Po deseti dnech nastoupila zásahová jednotka a squatery vyklidila. Klinika, na níž nakrátko ordinoval MUDr. Squater (a během toho značně prokoukla), bude dál pustnout. Jako řada dalších pražských domů, které chátrají kvůli neschopnosti úřadů či spekulacím soukromých majitelů (a neochotě státu na ně dohlédnout, nebo na ně legalizací squattingu vytvořit účinný tlak).
Možná měl pravdu doktor Jessenius: podivné chování úřadů si zaslouží nejen důslednou analýzu, přesnou jak pohyby skalpelu při pitvě, ale také a především projevy nesouhlasu, ba odporu.
