NP č.444 > Kultura | HudbaV zajetí bestiálního břemeneKarel Veselý

Dva dny předtím, než měla americká hudebnice Margaret Chardiet vyrazit na evropské turné, jí doktoři diagnostikovali cystu, která nebezpečně zasahovala do funkcí vnitřních orgánů. Následovala rychlá operace a poté tři týdny rekonvalescence, během nichž byla upoutaná na lůžko. „Stalo se to všechno tak rychle, že mé mysli nějaký čas trvalo, než se přizpůsobila realitě. Cítila jsem, jak se rozšiřuje mezera mezi mým fyzickým a psychickým já. Bylo to, jako kdyby mě mé tělo zradilo a začalo se chovat jako samostatná jednotka s vlastním vědomím,“ vzpomíná Chardiet alias Pharmakon na drásavý zážitek, který ji inspiroval k nové desce Bestial Burden. Tím „bestiálním břemenem“ z názvu alba je samozřejmě naše tělo, které nám připomíná nevyhnutelnost stárnutí a smrti.

Margaret Chardiet nazvala svůj noiseový projekt řeckým výrazem „pharmakon“, které může znamenat „drogu“ i „lék“. Výbuchy elektronicky generovaných ruchů, industriální hlomoz a její intenzivní řev jsou totiž stejně zničující, jako jsou katarzní a léčivé. Od roku 2007 kutí Chardiet agresivní elektronický noise v komunitě kolem klubu Red Light District umístěném v odlehlé části newyorského Queensu. Když východní pobřeží USA zasáhl před dvěma lety hurikán Sandy, ocitla se její čtvrť na několik týdnů bez elektrického proudu i dopravního spojení se zbytkem města. Dobu, v níž se její sousedství proměnilo v město duchů a kdy rabování bylo na denním pořádku, zachytila na albu Abandon, které sklidilo nečekanou odezvu a objevilo se i ve výročních anketách hudebních médií.

SVÁR DUŠE A TĚLA

Už dlouho se nestalo, aby do širšího povědomí fanoušků alternativy pronikla nějaká deska ze škatulky hlukové hudby (noise, industrial, power electronics), tedy scény, která si dlouhé

dekády žije v podzemí a o zájem velkých médií ani nestojí. Pharmakon má daleko k aktuálním trendům, věrně navazuje na tradici americké industriální hudby (Boyd Rice, Z‘EV) s její láskou k extrémním polohám výrazu a posluchačům rozhodně nedává nic zadarmo. Desce Abandon nepochybně pomohlo to, že vyšla na agilním labelu Sacred Bones (David Lynch, Marissa Nadler, Zola Jesus) a její přijetí samozřejmě ulehčil také osobní příběh. Témata jako zoufalství, úzkost nebo strach prosakující z médií do našeho vnitřního světa fungují na univerzální rovině a Pharmakon je umí skvěle vykřičet.

Jinak to patrně nebude ani s novinkou, na jejímž obalu má Chardiet na své hrudi morbidně rozložené lidské vnitřnosti – memento závislosti mysli na těle. Další aspekty tělesnosti jsou rozeseté po celé desce – první skladba Vacuum začíná hlubokým dýcháním a v Primitive Struggle se nad elektronickými pazvuky prolínají samply zalykání se a dávení. Skladbám ale pochopitelně dominuje hrdelní hlas třiadvacetileté umělkyně, kterým vysvobozuje svoje vnitřní démony. Pro dosažení potřebné dávky klaustrofobie ho prý Chardiet zaznamenala namačkaná v nahrávací budce s cizími lidmi. Nějaké smíření ve sváru duše a těla na Bestial Burden ale nečekejte – závěrečná titulní píseň vrcholí kakofonickým chórem skřeků duší, které se marně chtějí osvobodit z vězení těla.

PS: Koncerty Pharmakon připomínají existenciální seance, při nichž chce posluchače vtáhnout do svého katarzního zážitku. Určitě se tak vyplatí využít toho, že 20. října si americkou hudebnici jako svůj support přivezou do Prahy slavní Swans.

Pharmakon – Bestial Burden (Sacred Bones, 2014)