Úsporná opatření, která dnes Velká Británie zavádí, se nevyhýbají ani soudnímu systému. Cílem reforem je především snižování nákladů a zrychlování soudních procesů. Mnozí přitom poukazují na to, že již zavedené i navrhované novinky ohrožují (například v pravidlech poskytování advokátů ex offo) zejména oběti domácího a sexuálního násilí, obchodované ženy, ženy pracující v sex byznysu a ty, které se ocitly v tísnivé ekonomické situaci.
Změn, které se dotkly žen, je však mnohem víc. Podle nových pravidel mají nárok na bezplatnou právní pomoc pouze oběti trestné činnosti, které žijí v Británii více než rok. Osoby, které prchly ze zahraničí před sexuálním zneužíváním, politickým pronásledováním, institucionální homofobií a nuceným mrzačením pohlavních orgánů, tudíž bezplatnou (často tedy žádnou) právní pomoc očekávat nemohou.
SPORY PRO VYVOLENÉ
Nová právní úprava (The Legal Aid, Sentencing and Punishment of Offenders Act) vstoupila v platnost v dubnu minulého roku s cílem ušetřit závratných 320 milionů liber. Nárok na advokáta ex offo se po šedesáti letech změnil tak, že na něj nyní nemají právo (s několika specifickými výjimkami) lidé, kteří se rozvádějí, soudí o sociální dávky či o kontakt s dětmi. V návaznosti na tyto změny se také značně omezila možnost žádat o bezplatný soudní přezkum, jenž poskytoval příležitost odvolat se v případě nesouhlasu s úředním rozhodnutím. Toho využívaly poměrně často právě ženy v sociálně obtížné situaci, například v případech odebrání dětí do institucionální péče, anebo při vymáhání práva na sociální dávky a bydlení. Při sledování změn v britském soudním systému se tak nelze ubránit pocitu, že cesta k právu bude nyní mnohdy uzavřena těm, kteří si to nemohou dovolit, a také těm, kteří se chtějí domoci spravedlnosti proti veřejné instituci. Pokud má oběť násilí na bezplatnou právní pomoc dosáhnout, musí nejprve zdolat několik těžko pochopitelných nástrah. Nejvíce kritizovanou částí reformy se v tomto ohledu stal tzv. residency test, neboli test pobytu, při kterém je třeba prokázat minimálně roční pobyt v Anglii. Těžko chápat také požadavek na to, aby oběť domácího násilí poskytla „validní důkazy“ o tom, že byla fyzicky týrána. Za takovýto důkaz se považuje například násilníkova trestní minulost, takže ženy týrané netrestaným mužem mají smůlu. Důkazy, které ženy poskytnou, přitom nesmějí být starší 24
měsíců, což diskvalifikuje velký počet těch, kterým často trvá roky, než se s domácím násilím vůbec někomu svěří. Pokud tyto podmínky nesplní, mohou ženy na bezplatnou pomoc zapomenout.
SYSTÉM S MENTALITOU NÁSILNÍKA
Sian Evans z londýnské organizace WAR (Women Against Rape), přirovnává nově upravený soudní systém k „mentalitě znásilňovatele“. Dříve ženy, které například u policie neuspěly s trestním oznámením o znásilnění, ženy, kterým nebyly schváleny sociální dávky nebo jim nebylo poskytnuto chráněné bydlení na útěku, mohly využít soudního přezkoumání svého případu. Evans podotýká, že nyní se ocitají v situaci, kdy se nebudou mít kam obrátit.
Protesty právníků i ženských organizací, kteří za posledních deset měsíců několikrát vyšli do ulic, se minuly účinkem. Reforma vstoupila v platnost a necelý rok po zavedení nového systému není pochyb, že negativně ovlivňuje životy tisíců lidí, nejen žen, napříč Anglií. Osudy konkrétních žen, jež reforma postihla, mluví samy za sebe. Ženské organizace nepřestávají upozorňovat, že „vysoký práh“ při vymáhání práva stojí společnost hodně. Nejvíc přitom platí ženy, které po letech zneužívání, chudoby a příkoří propadnou sítem právní pomoci. Eve Ensler, zakladatelka One Billion Rising, největšího globálního happeningu proti násilí na ženách, letos veřejně prohlásila: „Všichni jsme se naučili/y chovat se slušně a zdvořile. Měli/y bychom ale řvát vzteky.“ Pohled na násilí a bezpráví přivádí k šílenství nejen oběti znásilnění, jako je Eve Ensler. O to těžší je pochopit, jak navzdory hlasitým protestům může tak obdivovaný anglický soudní systém zůstávat v tak chladném klidu.
Autorka je spolupracovnicí redakce.
