NP č.438 > Kultura | FilmČeši vs. RomovéDominika Prejdová

Na další film autora Mariana (1996) a Paralelních světů (2001) se čekalo dlouho. Jeden z největších talentů české porevoluční kinematografie Petr Václav se k dlouhometrážní režii vrací Cestou ven. Prestižní festival Cannes ji přijal do své vedlejší sekce Acide.

Cesta ven jako by byla navázáním na Mariana, který byl hlubokým osobním příběhem i sociologickou sondou a zároveň filmem, který si v české hrané kinematografii snad nejlépe poradil s romským tématem. Nový snímek se odehrává v současném romském ghettu, byl natočený na reálném místě ostravského Přednádraží a celý je obsazený romskými neherci. S výhradním obsazením naturščiků také do jisté míry film stojí a padá.

 

Je zvláštní, že při takové snaze o autentičnost zvolil Václav jinak dosti televizní způsob pracování. Dokumentární snaze by spíš odpovídala dokumentární kamera, která je stále na kůži hrdinů, obnažuje je i chrání zároveň. Václav ale snímá scény převážně seriálově, na stativu v místnosti, rozhovor je snímaný klasicky záběrem na toho, kdo mluví a protizáběrem. Pro vykreslení prostředí občas následují celkové záběry na industriální prostředí Ostravska.


OD CELKU K PŘÍBĚHU

 

Úskalím filmů s romskou tematikou může být to, že je čím dál těžší najít ke zpracování nový, neobehraný klíč dobrých humanistických záměrů s cílem ukázat, jak to má menšina opravdu těžké. To se podařilo například bosenskému filmu Epizoda ze života sběrače železa, který si stanovil skromný cíl - před kamerou přehrát reálnou epizodu ze života romského páru, který ve filmu hraje sám sebe. Vztah mezi sebou tak neherci nemuseli hrát a film se mohl soustředit na civilní nesentimentální odvyprávění příběhu o neposkytnutí pomoci. Sociální situace Romů pak přirozeně prosakovala skrze něj.

 

V Cestě ven je to téměř naopak. Jako by bylo hlavní ukázat celý kontext, předsudky většinové společnosti, každodenní potíže Romů a protiromskou politiku. Teprve na to je namontovaný příběh o silné mladé ženě, matce tříleté dcery, která se nepoddává a úporně bojuje o slušné žití. Tento příběh nakonec silný je, jen svoji sílu nabírá těžkopádně, jako by se mu nejdřív všechno vzpíralo. Neherci nejsou příliš sehraní, nepomáhá jim scénář filmu, který občas šustí papírem v dialozích (nevím, kdo by při letmém setkání na ulici odpověděl na prostou otázku „mám o tom pochybnosti“). Občas také drhnou motivy jak vystřižené z červené knihovny - hrozný politik města, který vede protiromskou politiku ve snaze zakrýt korupci na radnici, je také násilnický klient romské prostitutky, jež zase koketuje s myšlenkou, jak se s ním vypořádat nadobro.

 

ANI ČERNÁ, ANI BÍLÁ

 

Film zato nečernobíle ukazuje celou škálu chování Romů - přes odvážnou Žanetu, která si nechce nechat nic líbit a nemůže najít práci, i když pracovat chce, přes pasivního otce a další, kteří nedokáží přijmout pravidla většinové společnosti a žijí na hraně kriminality. Se stejnou šíří postojů ukazuje i druhou stranu - někdo podá Žanetě ruku, ale ta naráží spíš na každodenní ústrky, autobus nezastaví na zastávce s Romy, vyhazovač Žanetu nepustí do baru. Vidíme i chladný přístup sociálky, ale také únavu úřednic z romské nedochvilnosti.

 

Jak se film postupně soustředí na hlavní hrdinku (ve skvělém podání Klaudie Dudové) a její osobní dilemata a přestává mít tolik ambice všechno řešit, je čím dál silnější. Být slušným člověkem Žanetu stojí mnohem víc než bílého Čecha.

 

Film je tak působivým i citlivým konstatováním více nebo méně známých faktů. K hlubší reflexi nad sebou samými, nad našim otevřeným či latentním rasismem, nás ale nejspíš nedovede.


autor / Dominika Prejdová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Vzpoura u Wounded Knee / Jan Konrád > NP č.438 > Dějiny přítomnosti Vlasy jim vlály ve větru, pušky v jejich rukou trčely výhružně do nebe, někteří jeli na koních, kolem pobíhali psi. Těmhle indiánům válečné barvy scházely, přesto byla v jednom městečku v Jižní Dakotě koncem února roku 1973 vykopána válečná sekera. Modernímu státu i vší jeho palebné síle navzdory. číst dále Čtvrtý svět, země za rohem (fotoreportáž, foto: David Kumermann) / Anna Hausnerová > NP č.438 > Reportáž Divadelní inscenace 4. svět vznikla v rámci rezidenčního projektu archa.lab jako reakce na problematiku tzv. nové chudoby. Lidé, kteří ještě nedávno patřili ke střední třídě, se náhle ocitají v roli outsiderů odkázaných na pomoc státu. Stávají se zároveň objektem byznysu těch, kteří narůstající chudobu ve společnosti dokáží výhodně zpeněžit. Jak to dopadne, když architekt, evangelická farářka nebo podnikatel diskutují o sociální politice? V rolích herců vystupují lidé, kteří mají s životním propadem vlastní zkušenost, jejich příběhy vytvářejí autentickou koláž. Čtvrtý svět pojednává o křehké hranici, která nás všechny odděluje od světa z vatelínu. číst dále Hudba imaginární Číny / Karel Veselý > NP č.438 > Kultura | Hudba Kuvajtská producentka Fatima Al Qadiri zkoumá na albu Asiatisch sterotypy spojené s vnímáním východních kultur. číst dále
celý archiv