Co je Transatlantická dohoda o obchodu a investicích (TTIP)?
Jde o chystanou dohodu mezi EU a USA, která má usnadnit vzájemný obchod. Řada znepokojených občanů a organizací ji ale vnímá spíše jako snahu nadnárodních korporací odbourat pro ně nepříjemnou legislativu na úrovni EU a USA, ale i jednotlivých států USA a evropských států – tedy i ČR. Tato legislativa ovšem většinou chrání spotřebitele, bezpečnost, zdraví a přírodu a také práva občanů, respektive zaměstnanců.
Je pravda, že první jednání proběhla teprve v červenci 2013 a ukončena mají být již koncem tohoto či nejpozději během příštího roku?
Ano. Jednání probíhají rychle a do značné míry v tajnosti. O řadě zásadních dokumentů se veřejnost nedozví, velmi omezený přístup k nim mají i volení představitelé či vládní úředníci. Nejen podle kritiků, ale i podle studie Evropské komise by dohoda měla negativní vliv na zaměstnanost. To je u podobných dohod časté. Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) znamenala za prvních dvanáct let pro USA milion nových nezaměstnaných.
Ohrožuje dohoda opravdu farmářské trhy a místní produkci potravin, jak se někdy říká?
Problém je právě v tom, že přesně nevíme, o čem se jedná. Dohoda má v podstatě trojí cíl. Zaprvé plné otevření veřejných služeb a zakázek v jednotlivých zemích konkurenci ze zemí ostatních, včetně zdravotnictví či školství. Zadruhé zavedení možnosti mezinárodní arbitráže. Do třetice by se měla odbourávat legislativa, která brání vstupu amerických firem na evropský trh a naopak. Část legislativy, která „půjde k ledu“, se potajmu domlouvá už nyní. Další předpisy, které se firmám nebudou líbit, mohou přijít na řadu i později. Vážně se totiž uvažuje o ustanovení komise, která bude jaksi cenzurovat vznikající legislativu, aby nebránila obchodu. Takže ne asi samotné farmářské trhy, ale jakákoli legislativní podpora odbytu místních potravin může narazit coby „překážka volného trhu“.
TTIP se má týkat i regulace bank. Je vůbec oblast, kterou nezasáhne?
Velká Británie a další země chtějí v rámci dohody zrušit opatření na regulaci bank, nedávno horko těžko přijatá. Jedná se také třeba o povolení prodeje neznačených geneticky modifikovaných potravin. USA mohou využít dohodu k vývozu břidlicového plynu do Evropy, což by vedlo k růstu frakování hornin v USA. Frakování je přitom hodně špinavá technologie... Dohoda by mohla vést i k tomu, že by naše vláda nemohla frakování zakázat. Takový zákaz je přece typickou „bariérou obchodu“.K vaší otázce: Zatím to vypadá, že dohoda nezasáhne soudnictví, pohraniční policii a kontrolu letecké dopravy.
Zmínila jste posílení arbitráží. Co může v praxi znamenat a proč vás znepokojuje?
Vnímám to jako útok na samou podstatu demokratického rozhodování. Arbitráže vznikly pro řešení obchodních sporů a nemají žádné z pojistek demokratického soudnictví. Probíhají v tajnosti, bez práva na odvolání. Nesoudí soudci, ale příslušníci úzké skupiny korporátních právníků. Mají zájem rozhodovat tak, aby si je korporace příště najala znova. Důsledky mohou být dalekosáhlé. Firma by mohla žalovat vládu a požadovat desítky milionů, ale i miliardy eur, pokud by se domnívala, že některá vládní politika poškozuje její zisk. Víc o tom píšu ve svém blogu.
Je podle vás řešení sporů mezi státy a korporacemi formou arbitráže nesprávné?
Nejen podle mě. V roce 2010 požadovalo padesát respektovaných právníků v otevřeném dopise zrušení mezinárodní arbitráže a vrácení sporů soudům. Nedávno protestovalo proti klauzuli o arbitráži v TTIP 200 nevládek a Evropská komise proto zastavila příslušná jednání a vyhlásila tři měsíce „konzultací“ s veřejností. Je ale otázka, zda to myslí vážně.
Dohoda má vést k odstranění tzv. netarifních bariér obchodu. Co si pod tím máme představit?
„Netarifní“ znamená, že nejde o cla, ale o veřejné politiky či legislativu, jak jsme o tom mluvili. Může jít i o práva odborů, kolektivní smlouvy, účast občanů ve správních řízeních nebo třeba o právní principy, jako je princip předběžné opatrnosti. Ten v EU umožňuje zákaz rizikového produktu, i když jeho rizikovost není stoprocentně prokázána. Důkazní břemeno je na straně producenta, což je korporacím trnem v oku.
Jak se evropští občané mohou bránit?
Klíčové bude oslovit kandidáty na europoslance. Evropský parlament může smlouvu odmítnout.
Kritizujete převládající přístupy v ekonomii. Co vás k tomu přivedlo?
Ochrana přírody. Po roce 1989 jsem si všimla, že komunistickou ideologii nahradila ideologie neoliberální ekonomie a příroda je na tom zase bita...
Jakými autory se inspirujete?
Ovlivnili mě například Herman Daly, Richard Douthwaite či český Ladislav Feierabend. O nich i o dalších jednadvaceti osobnostech píšu ve své nové knížce Ekonomičtí disidenti.
