Dubnové volby v loňském roce postavily do čela Islandu dvojici politických stran, které zemi vedly v průběhu známého ekonomického zemětřesení v roce 2008. Tehdy zbankrotovaly tři největší islandské banky a země se ocitla na pokraji finančního kolapsu. Proč Islanďané znovu dali hlas původcům svých potíží?
Výsledek loňských voleb sebral dech mnohým vnějším pozorovatelům. Nebylo jednoduché to pochopit. Avšak sami Islanďané, zdá se, si svým problematickým rozhodnutím hlavu tolik nelámou. Po roce vládnutí konzervativců s liberály jich tisíce znovu vyrazily do ulic. A vláda je opětovně nucena vyslechnout požadavky lidí, a ne naopak.
Původem současných protestů je nicméně koketování mocných s myšlenkou o úplném zrušení vyjednávání o vstupu do Evropské unie. Problém je v tom, že politici se rozhodli, že tento krok udělají bez referenda, které je na Islandu považováno za legitimní demokratický nástroj. A tak uprostřed mrazivé severské zimy v Reykjavíku znovu roste napětí. Začátkem března zaplavilo prostranství před parlamentem více než osm tisíc lidí, kteří požadují vypsání referenda ve věci vstupu do EU. Proevropská myšlenka má na Islandu své pevné místo právě po událostech roku 2008. Mnozí Islanďané totiž vnímají vstup do EU jako záruku a posilu v době ekonomických obtíží malého a zranitelného státu. Bez ohledu na to, která strana mince nakonec převáží, je jasné, že Islanďané znovu sahají ke svým zaběhaným a nejúčinnějším nástrojům, které mají po ruce. Na změny není třeba čekat do dalších voleb. Požadavek referenda, populárního islandského nástroje přímé demokracie, je znovu na pořadu dne.
