NP č.461 > Pošli to dálVozit dříví do lesaRad Bandit

Jsem ve sporu. Nejde o Řecko, uprchlíky ani budoucnost světa. Jde o hovno. Přesněji řečeno o hovna v pytlíku a jejich poločas rozpadu ve volné přírodě. Je to spor ideologický a nemá vůbec jednoduché řešení.

Musím totiž přihlížet k lokálním tradicím a zvykům, respektovat kulturní rozdíly. Zvážit otázky ekologické a dokonce vzít v potaz dietetické zvláštnosti zúčastněných aktérů. To vše citlivě a politicky korektně. Spor se řeší konsenzuálně, v přátelské atmosféře, každý dostane hlas. Já přitom kopu za svého psa, producenta onoho hovna, a hájím její přání kadit, kde se jí zachce. Když jsme na výletě, obvykle zvolí les či louku. Ve městě padne volba nejčastěji na park a sem tam nějaké ty kočičí hlavy.

Onen spor začal s prvním jarním výletem. Pes Bé byla tak rozvrkočená, že hned po exitu z auta udělala bobek na hranici lesa a travnaté cesty. Pasažérka El se jala bobek uklidit do pytlíku s nápisem – Pomozte nám udržet městskou část Prahy 3 čistou. Tím komplikace začaly. Jak známo, brdští domorodci jsou se svojí přírodou natolik semknuti, že lesu, zvířatům i jejich výkalům nechávají volnost. Kdo to kdy viděl, aby se tu něco pytlíkovalo. Tradice ctím, chovám se jako brdský domorodec. Stejně tu není koš. Kde není koš, není ani pytlík, to je přece jasné.

Stojíme nad hovnem mizejícím v papírovém obalu, který sem připutoval až ze Žižkova. Nemá tu co dělat, skřípu zubama, a dokonce se slyším, jak zvyšuju hlas: „Hovno do Prahy nepovezu! To je horší než vozit dříví do lesa! A nepřibližuj se k mému autu! A kdyby tu byli divocí vlci, taky bysme tu běhali jako šílenci a sbírali výkaly a vozili je do Prahy? Ne opravdu mě nezajímá, že se papír rozkládá pomalu! A jak to myslíš, že ten pytlík v tom lese vypadá blbě? No jasně, že v něm vypadá blbě, když tam nepatří. Nech to hovno na pokoji, vysyp ho zpátky. A ten pytlík už proboha někam zahoď!“ Jedeme domů. Je ticho. Přemýšlím o vlcích, medvědech, psech a lidech. O hovnech nespoutaných a o hovnech zabalených. V autě něco zapáchá.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Řekni, kde ty víčka jsou / Tadeáš Polák > NP č.461 > Pošli to dál Zdá se, že symbolem stále vyhrocenější diskuze o přijímání uprchlíků do Česka se stala... titěrná plastová víčka. Zdánlivě apolitický předmět, sloužící k uzavření lahve před únikem tekutiny, jitří diskuze a odpůrcům migrace slouží k doložení zásadní nespravedlnosti, které se dopouští česká vláda, když zvažuje finanční podporu cizích dětí, zatímco rodiče těch místních sužovaných nemocemi a nejrůznějším postižením si musejí vystačit s lidovým sběrem plastových uzávěrů s výkupní cenou nepatrných osm korun za kilo. číst dále Mokré války / Andrea Novotná > NP č.461 > Téma čísla „Na pití je tu whisky. Voda je tady od toho, aby se o ni bojovalo.“ (Mark Twain) číst dále Bez kohoutku / Ema Veselá > NP č.461 > Téma čísla Vodovodní kohoutek, ze kterého teče voda. Pro někoho samozřejmost hluboko za hranicí vnímatelného, pro jiného známka luxusu. Pro dalšího terč výsměchu anebo třeba vítaná záminka k příjemné návštěvě... Jaký vztah máte ke kohoutku vy? A jak se žije v Praze na prahu 21. století bez vody? číst dále