René Goscinnyho snad nejvíc proslavil komiks o dobrodružstvích Galů Asterixe a Obelixe (jehož spoluautorem byl i kreslíř Albert Uderzo). Tento francouzský spisovatel a scenárista je ovšem autorem řady dalších děl, mezi které patří i mnoha generacemi oblíbená série povídek o školáku Mikuláši. Vůbec první divadelní zpracování jeho příběhů s titulem Mikulášovy patálie mělo premiéru v lednu 2012 v Divadle v Celetné a dokázalo si získat značnou přízeň kritiků i diváků. Spolek Kašpar se tak pro velký úspěch rozhodl připravit prázdninové pokračování.
Rváči a mazlíčci
Nefalšované kouzlo Goscinnyho povídek (jež neodlučně doplňují ilustrace Jeana-Jacquese Sempého) spočívá ve zvláštním umu vykreslit skutečnost tak, že se s příběhem lehce ztotožní děti i dospělí. Mikulášův svět je zalidněn řadou satirických postav, z nichž každá disponuje škálou specifických rysů, které jen dávají závdavek ke spoustě komických etud. Vedle hlavního hrdiny a vypravěče vidíme flegmatického jedlíka Vendelína, šprta a učitelčina mazlíčka Celestýna, smolaře Kryšpína či rváče Albína. Doplňují je řádně stereotypizovaní dospělí: upracovaný Mikulášův tatínek, afektovaná maminka, přísný školník Polívka či neurotický ředitel školy. Mezilidské vztahy a konflikty, pozorované naivníma a dětsky upřímnýma očima malého Mikuláše, získávají zvláštní ráz – ať je to tatínek, který „býval nejlepším žákem ve třídě, ale všechna vyznamenání ztratil při stěhování“ či nabubřelá řeč ředitele, který chlapce pobízí k pořízení společné fotografie jakožto „dojemné památky pro zbytek života“.
Obě dvě představení režiséra Filipa Nuckollse se atmosférou i konstrukcí knižní předlohy výrazně inspirují. I v nich je položen důraz na svérázný jazyk, nadhled a anekdotickou lehkost dění. Nuckolls se rozhodl všechny role obsadit dospělými herci, inscenaci se ale daří vyvarovat přebytečného pitvoření se či zkreslování – bohužel velmi častého v podobně obsazených představeních.
Hurá na tábor
Při dramatizaci Mikulášových prázdnin si, oproti Mikulášovým patáliím, tvůrci počínali poněkud odvázanějším způsobem. Původní knihu obrali na pouhou dějovou kostru. Narozdíl od předlohy, v níž jede Mikuláš na letní tábor sám, ho v Nuckollsově představení doprovází jeho spolužáci i s paní učitelkou – příběhy byly přepracované tak, aby se v nich mohly uplatnit zmíněné specifické vlastnosti hrdinů. I ty však byly v několika případech doplněny o další charakteristiky (například Celestýn několikrát během představení opakuje fráze, jež zaslechl od levicových rodičů). Výsledek je velmi zdařilý.
Stejně jako v případě předchozí inscenace i v Mikulášových prázdninách zaujmou herecké výkony – zde především Marka Němce (Albín), Petra Lněničky (Celestýn) a Zdeňka Charváta (Vendelín). Za skvěle ztvárněnými dětskými hrdiny sice trochu zaostávají „dospělé“ role Mileny Steinmasslové a Pavla Lagnera, naštěstí ale ne tolik, aby rušily vyznění celku. Představení dobře doplňuje prázdninově laděná hudba Dana Fikejze.
Divadlo v Celetné prezentuje svůj letní speciál jako představení pro celou rodinu. A skutečně se zdá, že rodinný večer v divadle v tomto případě nebude pro nikoho ztraceným.
René Goscinny a Jean-Jacques Sempé: Mikulášovy prázdniny,
česká premiéra 25. června 2013
Divadlo v Celetné
