Reakce ze zimního spánku předčasně probuzených médií na sebe nenechala čekat a bedlivý čtenář musí pečlivě zvažovat, která z nabízených figur a jejich mutací je vlastně děsivější. Tisíce nenapravitelných, ze řetězů puštěných recidivistů, kteří budou ohrožovat klidný spánek obyvatel Česka do doby, než budou znovu do jednoho pochytáni. Nebo prezident napojený na organizovaný zločin, jenž v posledním záchvěvu svého majestátu účelově zachránil většinu těch, kterým se dařilo vyhýbat odsouzení v léta se vlekoucích korupčních a tunelářských kauzách. Co na tom, že plošný pardon pro lapky ve velkém mohl skutečně šokovat jen někoho s velice krátkou politickou pamětí. Koneckonců byl to právě Klaus, kdo v 90. letech proslul tezí o nutnosti na okamžik zhasnout světla v souvislosti s kuponovou privatizací či podílem na praní špinavých peněz prostřednictvím fiktivních sponzorů ODS. Kýčovitost obrazu vlastizrádce pak dobře podkresluje iniciativa části starostů, kteří se na truc jali demontovat Klausův portrét ze svých kanceláří dva měsíce před jeho koncem v úřadu. Gesto je to natolik odvážné a přesvědčivé, že snese srovnání snad jen s dalším nedávným mediálním jezdcem, jednodenní řetězovou hladovkou na protest proti účasti jihočeských komunistů v krajské koalici.
To podstatné však už tolik slyšet není. Příběhy odsouzených, kteří byli nenadálou svobodou překvapeni neméně. O tom, jak české věznice praskají ve švech a jak nesnadná je pro trestaného člověka cesta zpět, jsme psali nedávno (viz NP 403 – Továrny na recidivu). Resocializační programy prakticky neexistují a chytit se se škraloupem v rejstříku trestů je otázkou dobrého rodinného zázemí, případně dílem velké náhody. Tisícovka na cestu a postarej se o sebe. Není divu, že se mnozí odsouzení ze svého nečekaného propuštění uprostřed zimy nijak neradují. Často se nemají kam vrátit a čeká je tvrdá řehole na ulici. Vděčnější než en bloc kritizovat kolabující vězeňský systém je ale jistě bědovat nad faktem, že se tu za katr vrací minimálně 60 % propuštěných trestanců. Zaručené zprávy o nenapravitelnosti českých kriminálníků nám houfně přinášejí soudci či policejní psychologové. Jsme zkrátka zemí notorických loupežníků a není nic divného na tom, že recidiva v Česku dosahuje až trojnásobku zemí s propracovaným systémem péče o lidi opouštějící brány věznic.
