Přeslice, stavy, jehly a nástroje na výrobu a zdobení látek patřily po celé věky k symbolům ženské pracovitosti a ctnosti. Vyšívala Alžběta, Eliška Přemyslovna i Marie Terezie. Tyhle holky si ale říkají Kundy Crew, a přestože jsou zatím jen dvě, razí heslo, že každý může být „kunda“. Jejich aktivity pak spočívají v tom, že vyšívání, které je ženám již po tisíciletí určeno, berou do svých rukou a dávají mu nový, značně mimořádný nádech. Z jejich tvorby je jasné, že servítky si neberou. Tam, kde naše babičky hledaly ve vyšívání ideál krásy, Iva a Eva z Bratislavy hledají provokativní vyjádření politických myšlenek. Z plátna a bavlněné příze se tudíž například dozvídáme, že Ženy majů gule! anebo že Mrož je viac než národ.
Výšivka je punk!
Protože měly vždy slabost pro řemeslnou tvorbu všeho druhu, vyšívat aktivistické slogany jim prý přišlo „krásně úchylné“. Za vším pak stála myšlenka vyjádření nového obsahu starou formou. Náhodné objevení australských webových stránek o radikálním vyšívání pak už jen spustilo lavinu událostí.
Ivu a Evu nakonec dohnala k činu kamarádka, která jim slíbila, že bude jejich první fanynkou. Jí se také „pomstily“ svou historicky první výšivkou „Nemala provokovať“. Kladný výsledek se dostavil okamžitě. Podle Ivy měla už první výšivka úspěch, známým se to líbilo a chtěli další. Iva k tomu s úsměvem dodává: „Pochopily jsme, že to je jednoduché, baví nás to a má to neskutečný potenciál – umělecký i aktivistický. Najednou jsme nemluvily o ničem jiném, jen o nových motivech na vyšívání. Hlavy nám mohly prasknout brainstormingem.“ Po dvou letech existence mají dnes Kundy více než sedm set fanoušků na facebooku.
Z jejich tvorby i jejich vlastních slov je jasné, že výšivky nejsou jen tak. Ty totiž často s ironií, někdy vážně, často však s nadsázkou a s použitím vulgarismů propagují myšlenky rovnoprávnosti, alternativní kultury anebo třeba feminismu. Autorky usilují o reakci a zamyšlení. Vždyť už jejich samotný název – Kundy staví tradiční vnímání hrubého slova na hlavu. Iva k tomu dodává: „To slovo používáme v různých kontextech a málokdy pro nás znamená vulgarismus… slova mají jen takový význam, jaký jim dáme. Cizímu to napoví, že nejsme upjaté a že se nebereme úplně vážně.“
Iva a Eva často své umění prezentují na workshopech, festivalech, designových trzích, ale občas také pořádají punkové koncerty, kde vystaví své práce. Kluky prý mezi sebou zatím ještě nemají, ale na jejich workshopy už se nějací přihlásili.
Umění a politika jehlou
Histor ické spojení mezi akt ivismem a řemesly není žádnou novinkou. Dávno před tím než bylo ženám dovoleno volit, vyšívání či pletení fungovalo jako záminka k setkání, kde mohly doslova „spřádat“ diskuze na zapovězená témata. Není tedy překvapením, že v době, kdy propukly první vlny boje za volební právo, ženské průvody zalily barvy vyšívaných vlajek a hedvábných bannerů. Domácí řemesla tak hrála důležitou roli v protestních aktivitách.
I dnes vyšívání zažívá renesanci. Kundy Crew a jim podobné skupiny po celém světě jsou toho důkazem. Posunují totiž vnímání typicky ženských řemesel na úroveň kritického umění. Londýnská skupina „Craftivist Collective“ například slavila úspěchy svými miniaturními protestními bannery na London Fashion Week. A protože drátěné pletivo připomíná plátno, australská skupina Radical Cross Stitch zase pravidelně zkrášluje prostředí Melbourne. Můžete tak v ulicích náhodně narazit na srdce všité do plotu, anebo na malé postesknutí Tady bych chtěla bydlet! vháčkované do ostnatých drátů kolem zchátralých domů, které už nikoho nezajímají.
Výšivky se tak z izolace domácností opět vyšplhaly na světlo světa. Možná je to právě hebkost příze v kontrastu s šedivým prostředím, která přinutí lidi k ohlédnutí. Nezvyklá forma umění s sebou totiž často nese schopnost vyburcovat svět aspoň trochu ze spánku.
