Alespoň tak jednoduše svůj vynález podává profesor Yaakov Nahmias z Centra pro bioinženýrství na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Klonované maso nemá být jen pošušňáním pro etické vegetariány, ale podle ambiciózních plánů může zachránit planetu před globálním oteplováním, šetří vodu, lesy a další přírodní zdroje. Trouby budou jednoduše umístitelné do obchoďáků, do restaurací anebo dokonce doma. Projekt SuperMaso slibuje dokonce levnější cenu v porovnání s „živým“ masem, protože na jeho výrobu nebude nutno chovat miliony zvířat v nelidských podmínkách. Kde je tedy ten zakopaný pes, který se dá vycítit na hony daleko?
Vývojáři SuperMasa už nám neříkají, kam budeme chodit na zvířecí tkáň. Jde o pouhou genetickou kopii originálu. Že živé zvíře muselo stejně zemřít, aby řízek v troubě mohl vůbec vyrůst na prvním místě, už vegetariány a vegany zřejmě v klidu nenechá. Skeptici a odpůrci klonovaného masa navíc tvrdí, že už jej máme dávno na stole, aniž bychom o tom cokoli věděli, a že bioinženýrství je stejně nebezpečná hra s ohněm, jako je ta s jinými geneticky modifikovanými potravinami, což dokazuje například bezhlavé monopolistické řádění firmy Monsanto.
Vzhledem k vlně veřejného zájmu, ke které schválení klonovaného masa jako bezpečného americkou FDA (Food and Drug Administration) vedlo, nejméně třináct států v USA zavedlo povinnost identifikovat klonované produkty živočišného původu. Nicméně – protože ani vědci nedokáží rozeznat rozdíl mezi klonovaným a neklonovaným masem zvířat – prosazování těchto zákonů bude stejně plavat na vodě. Pokud tak lidé dále chtějí mít jistotu, že nesahají po jídle spojeném s utrpením či zbytečnou devastací planety, nezbyde jim i nadále než sáhnout po zavedeném veganství, vegetariánství, či s přimhouřenýma očima po kategorii bio.
