Měsíc a něco se zdálo, že se radnice přepočítala – Romové (a také několik bílých nájemníků) zůstali i navzdory výhrůžkám vystěhováním a odpojené vodě. Soud jim dal zapravdu, vystěhování zrušil. Jenže to tlak úřadů nezastavilo, naopak. Po vodě byla odpojena elektřina a sociální pracovnice začaly místním vyhrožovat odebráním dětí. To část obyvatel po více než měsíci a půl zlomilo. Jiní se stále drží.
Příběh pokračuje – v ubytovnách, kam byli místní nahnáni, začala řádit úplavice. Všimla si toho i média a zdůraznila, že jde o nemoc špinavých rukou. Novináře jaksi nenapadlo, že by rozšíření nemoci mohlo souviset spíše s podmínkami na ubytovnách než s individuálními hygienickými návyky (v Přednádraží předtím „kupodivu“ úplavice nebyla).
V Přednádraží se potkala řada různých lidí – místní Romové, jejich podporovatelé z ostravského ProAltu i z pražských squatů. Vždycky, nebo skoro vždycky klidný a usměvavý aktivista Kumar Vishwanathan, který si svým angažováním pro Romy z Přednádraží vysloužil vyhazov svého sdružení z prostor, které mu dosud pronajímalo město. A také Jakub Polák, jeho v jistém smyslu protipól, vznětlivý anarchista a neúnavný bojovník za spravedlnost. Ten jezdil bojovat se zlovůlí úřadů do Přednádraží, ač se mu už stále více ozývala rakovina, které 25. září podlehl. Odpor proti vystěhování romských nájemníků tak bylo posledním z mnoha zápasů, které s úřady svedl. Hodně jeho přátel, kteří jej chtěli na konci života navštívit, si bude pamatovat větu: „kdybyste radši jeli do Přednádraží“…
Těžko říct, zda odpor proti snaze o prostorovou segregaci a vydělávání na chudých bude v Ostravě úspěšný. Vzhledem k tomu, že šlo o projev trendu, který v Česku sílí a bude sílit, byl přinejmenším velmi poučný pro budoucnost.
