„Něco jste ztratili!“ – volá egyptský prodavač na kolemjdoucí turisty. Ti se poplašeně ohlížejí za sebe a obchodník dodává: „Váš úsměv.“ Tahle hláška spolehlivě (alespoň napoprvé) vyvolá pobavení. Lze ji slyšet na trzích v Káhiře, Luxoru nebo v letoviscích u Rudého moře. Kromě přilákání pozornosti ke krámku, který jsme už minuli, má za cíl ještě jednu věc: navodit uvolněnou atmosféru. Neexistuje totiž nic lepšího k uzavření dobrého obchodu. A oceňují to obě strany. Vždyť i turisté si chtějí svou dovolenou užít.
Je to jen hra
Poté co prodavač získá naši pozornost, přijde na řadu zboží. Obchodník nasadí cenu. Vy váháte, zda nabízený papyrus s faraonskými motivy opravdu chcete. Prodavač cenu mírně snižuje. Vám se na mysl vkrádá myšlenka, že to je přece hezká památka na sluncem prozářenou dovolenou a nabízíte cenu poloviční. Prodavač se začne tvářit nešťastně a trvá si na své ceně. Vy jdete o něco výš. Povzbuzený prodavač ze své laťky dále snižuje. Vy navyšujete, až se konečně potkáte na půl cesty a jste připraveni si plácnout. Obchod je uzavřen. S hřejivým pocitem si odnášíte ruličku papyru a vyšší hladinu adrenalinu.
Tento poněkud stereotypní průběh smlouvání je stále běžný na všech frekventovaných místech arabského světa. Turisté mají nezřídka na nákupy omezený čas a prodavači rádi přispívají k iluzi exotické atmosféry. Aby ne. Z platu za každodenní práci (krámky jsou otevřené téměř každý den v roce včetně postního měsíce ramadánu) je třeba uživit i několik desítek rodinných příslušníků. O těchto i dalších skutečnostech se však západní turista, který sem zavítá jen na pár dní, obvykle dozví málo.
Důstojná nabídka
Opíral se o zeď starého města jeruzalémského na Křížové cestě a pokuřoval před obchodem se suvenýry. Čas od času prošla výprava zpívajících poutníků nesoucích velký dřevěný kříž. Nevynechal jedinou příležitost oslovit ostatní skupinky turistů v kraťasech a s foťáky na krku. Autorka tohoto textu seděla na nedaleké proutěné židličce, usrkávala čaj s mátou a dlouhé chvíle svého známého jen tak pozorovala. Prodavač Abed si ke mně přisedl, až když nápor návštěvníků opadl: „Někteří nesmlouvají vůbec, třeba Němci nebo Američani. Ti zaplatí, co si řeknu. Ale vím, že lidi z východní Evropy nemají tolik peněz jako ti ze Západu. Nasazuju jim tedy nižší ceny.“ Aha! Proto všude tolik dotazů, odkud člověk pochází. Někteří prodavači navíc dokážou překvapit několika větami ve vaší rodné řeči. „Jak poznat férovou cenu?“ reaguje Abed na můj výraz plný otázek. „Obě strany mají být spokojeny. Při smlouvání nabídni tolik, kolik si můžeš dovolit zaplatit. Nejdi však příliš nízko. Nezapomeň, že prodavač si musí vydělat. Tvá nabídka má být důstojná. A trvej si na ní, laťku nezvyšuj.“
V Jeruzalémě mi známí prodavači suvenýrů po čase nasazovali automaticky dobré ceny, podobně jako to dělají místní mezi sebou. V krámcích anebo na trhu s jídlem se také dohadovat nedalo: tam se jako obyčejně obchodovalo s pevnými částkami. Šance znovu vyzkoušet smlouvání přišla až s cestou do Egypta, kde luxusní hotely kontrastují s chudobou většiny obyvatelstva a obchodníci se tu zdají být jedni z nejdrsnějších.
Věčné hledání
Prodírám se davem na káhirském trhu Chán al- -Chalílí v islámské části města, kde se tyčí jedny z nejstarších a nejkrásnějších staveb arabského světa. Mezi nimi se rozprostírá obrovské tržiště. Turisté se do něj obvykle ponoří jen na pár ulic. Vyberu si krámek s vodními dýmkami, kde právě nakupuje párek Francouzů. Prohlížím si malované skleněné nádoby a vyčkávám. Nikdy totiž není vhodné smlouvat před jinými zákazníky, aby člověk nekazil prodavači obchody.
Nastává čas nabídnout seriózní cenu za dýmku. Dohodneme se rychle. „Neříkají ti náhodou Ali Baba?“ mrkne na mne Egypťan při balení dýmky do papíru. Na chvíli zpytuji svědomí. Dobře vím, že při příliš nízké nabídce nechává obchodník zákazníka odejít s prázdnýma rukama, ale přece… V uších zní slova mého známého z Jeruzaléma. Byl můj odhad ceny opravdu důstojný? „Tady máš ještě dárek.“ Prodavač najednou přidává ozdobnou skleněnou lahvičku na vonný olej. Oddychnu si. Věc navíc totiž znamená, že jsme uzavřeli dobrý obchod.
Pro jednou se nákup povedl. Jak to ale dopadne příště? Člověk si nikdy nemůže být úplně jistý náležitou výší férové odměny. Nezbývá, než se při jejím věčném hledání snažit dozvědět o cílech našich výprav co možná nejvíc. Místní lidé pak poznají, když s nimi jednáte s respektem. Porozumění pro jejich situaci nám s určitostí usnadní přemýšlení o důstojné odměně. A stejně tak umožní pochopit, proč už rok vycházejí v tolika zemích Blízkého východu do ulic. Je to právě i kvůli nedostatku důstojnosti.
