Většinou tu čas zpestřují muzikanti, tancuje se break dance nebo se sprejem maluje koloseum pokaždé na jiný způsob. Tohle však vypadá na jinou taškařici. Muži s visačkami na krku ohraničují plácek před kašnou červenobílou páskou. Kolem ní se srotil dav turistů i místních. Bude se tu natáčet. Na jednom místě v pravidelných intervalech šlehají blesky z fotoaparátů. Nevidíme však žádnou hvězdu filmového nebe. Až po chvíli zahlédneme drobnou postavu s kloboukem.
Tak Woody Allen si vybral další evropskou metropoli. Po Londýně, Barceloně a Paříži se s filmovým štábem na léto přestěhoval do rozpálených ulic Říma a začal točit přímo mezi turisty. Bude se tu odehrávat současná variace na Boccacciův Dekameron a Allen si podle svého zvyku v jedné z povídek také zahraje.
Nenechal si na to však vyklidit ulice či náměstí. Naopak, před kamerou se herci a najatý kompars mísí s všudypřítomnými návštěvníky. Filmaři náhodné kolemjdoucí často požádají, zda by se nechtěli chvíli nenuceně procházet před kamerou (Jen, prosím vás, nekoukejte do objektivu!) a volně fotit, jako to dělá na dovolené každý (Jen, prosíme, nefoťte režiséra!). Na fotografování ve stylu paparazzi, které je součástí filmového děje, si totiž najali skutečné italské lovce šťavnatých obrázků. Stane se, že najaté fotografy v honbě za bulvárními momentkami fotí jejich kolegové z branže. Tohle všechno si ještě do třetice zvěční přihlížející turisté ze všech koutů světa. A pak šup s tím na Facebook anebo YouTube pro tisíce dalších.
Film je tak v různých variacích zaznamenaný nesčetněkrát. Spolu s lidmi, kteří se ho chtěli zmocnit, ale stali se jeho součástí.
