Giacomo Casanova, předobraz neodolatelného svůdníka, sázel při omamování žen zejména na svůj šarm. „Hlavní náplní mého života vždy bylo pěstování toho, co potěšilo moje smysly. Cítím, že jsem se narodil pro opačné pohlaví, které jsem vždy miloval, a udělal všechno, co jsem mohl, aby ono milovalo mě,“ napsal ve svých pamětech, když dožíval poslední léta na českém zámku Duchcov.
Z bitevního pole lásky však charismatičtí zralí muži pomalu mizí. Kvůli všudypřítomnému ideálu mladosti totiž přišli o aureolu ideálního partnera. Jak si povšiml autor dokumentu How TV Ruined Your Life Charlie Brooker, televizní seriály a reklama zredukovaly postavy dospělých mužů na komické figurky, jež jsou svým dětem akorát tak pro smích. „Muži ve středním věku se dnes nemohou chovat přiměřeně svým rokům. Naopak jsou nuceni počínat si jako pubescenti, aby se zalíbili mladší generaci,“ říká.
VĚDA O SVÁDĚNÍ
Ústřední postavou mužského zápolení o přízeň opačného pohlaví se dnes stávají jinoši, jejichž tváře neošlehal vítr při honbě za dobrodružstvím, ale spíš je vybělily noci strávené před monitorem. Tito noví muži neutvářejí své životy do podoby uměleckého díla, jak se o to pokoušel Casanova. Berou je raději jako počítačovou hru. V jejich arzenálu nechybí finanční prostředky, inteligence, logické myšlení, naopak přirozeným šarmem, sociální inteligencí a sebevědomím většinou moc neoplývají. Jelikož jim dnešní média neustále připomínají povinnost sexuální úspěšnosti, musejí hledat nová řešení. Lov partnerky už proto v jejich podání nemá podobu spontánního dvoření. Místo toho nastupuje detailně vypracovaná strategie, plán, jenž na základě vědecky podložených faktů vede ke kýžené souloži. Vítejte ve světě pick-uperů, novodobých Casanovů, v jejichž erotických snech se žena netyčí jako bohyně či krásná květina, nýbrž jako kód čekající na dešifrování.
Sdružují se v tzv. komunitách svádění, které čerpají inspiraci mimo jiné z tvorby Rosse Jeffriese. Tento zakladatel tzv. Speed seduction, neboli návodu jak sbalit ženu pomocí neuroling vistického programování a hypnózy, se údajně stal i předlohou pro postavu šovinistického nadsamce ztvárněného Tomem Cruisem ve filmu Magnolia. Skutečný věhlas pak pickuperům přinesla až kniha The Game, jejíž autor Neil Strauss popisuje „proměnu umění svádět v exaktní vědu“. Život celé komunity se odvíjí hlavně na internetových fórech. Strauss i Jeffries se považují za nerdy a většina účastníků jejich značně drahých kurzů se rekrutuje z řad počítačových programátorů.
JAK CRACKNOUT ŽENU?
Chlapci odkojení videohrami nepotřebují při dobývání ženských srdcí romantický slovník lichotek a básnických obratů. Místo toho jim má ke zdařilé operaci vypomoct vojenská terminologie převzatá například z fimu Top Gun. Své zbraně proto při balení zaměřují na target (cíl), zatímco jim záda kryje jejich wingman (člen letky). Samotné dvoření má pak podobu vojenské operace s přesně naplánovanou strategií. Strauss popisuje plán takovéto akce, jehož součástí je zaměřit „cíl“ a skupinku jejích přátel, přiblížit se v rozmezí tří sekund a použít tzv. opener neboli nápaditého úvodního oslovení. Základ herní taktiky spočívá v úvodním předstíraném nezájmu o vyvolenou, zatímco veškerá energie se investuje do snahy bavit ostatní přítomné různými průpovídkami a kejklemi. Tímto jsou případní konkurenti ve skupince dívčiných přátel natolik ošáleni, že nastává vhodná příležitost k izolování „cíle“. Ve chvíli intimní konverzace mezi čtyřma očima pak lovec tasí další nachystané fráze plné hraného nezájmu, což vede k nahlodání sebevědomí cíle. Díky této úskočné taktice se pickuper údajně stává pánem situace a může si mnout ruce v očekávání líbacího závěru a posléze i vytoužené soulože.
Jak tedy vypadá obraz ženy v kontextu těchto nových balicích technik? Pickupeři chápou opačné pohlaví zejména jako trofej, výhru ve videohře, s níž se pochlubí druhý den na internetovém fóru v tzv. zprávě z terénu. Nový sváděcí systém Pandora´s box nabádá své uživatele, aby neposlouchali, co jim žena říká, snažili se ji poznat lépe, než zná ona sebe samu a nakonec z ní učinili závislou a oddanou milenku.
Feministky kritizují pickuperské techniky zejména kvůli degradaci žen na pouhé objekty, jejichž vzhled se hodnotí na různých číselných stupnicích. I sám Strauss hovoří o tom, že strategie svádění může v očích svých uživatelů snížit hodnotu opačného pohlaví. Ozývají se dokonce i názory, že v celé věci vlastně o ženy ani nejde. Život pickuperské komunity se odvíjí zejména na bázi hledání wingmanů a sdílení intimních zážitků a nejistoty. Všechno to občas připomíná spíše fórum on-line her jako World of Warcraft, kde si hráči prozrazují různé tipy, triky a finty. Pickupeři tak navazují kontakty s kamarády, s nimiž se dělí o své úspěchy a strasti, avšak nadále zůstávají v jakémsi kolektivním strachu z žen. Skutečný vztah se totiž sotva dá hrát jako videohra.
Autorka je doktorandkou antropologie na FHS UK. Autor je novinář.
