Zdá se, že i v osobním volnu pracujeme. Někdo se může přetrhnout, aby dal najevo svůj status prostřednictvím golfu nebo lovu delikates v luxusních restauracích. Jiní se potí při sportovním pěstění svého těla a další lidé se vzdělávají četbou nebo sledují společenské dění v televizních zprávách. „Slušný občan“ zkrátka netráví čas s prostitutkami a prostituty či rekreačními drogami, nýbrž se stará o své zdraví a šlechtí tělo i mysl, aby po opětovném nástupu do pracovního procesu podal ten nejlepší výkon.
VOLNÝ ČAS A SVOBODA
Už staří Řekové si cenili volné chvíle a idea života bez nutnosti pracovat se nejspíše musela zamlouvat lidem v každé době. O volném čase, jak ho vnímáme dnes, však má smysl mluvit až v souvislosti s průmyslovou revolucí, kdy byla ustanovena pevná pracovní doba a tím pádem i čas k oddechu. Pro Friedricha Nietzscheho představovala zahálka „počátek veškeré duševědy“, ovšem mnohé jiné myslitele a státníky trápila spíše možnost špatného využití doby, během níž lidé nemusejí pracovat. Prostřednictvím podpory sportu, vzdělávání nebo kultury stát dodnes do jisté míry ovlivňuje to, jak nakládáme se zahálkou. Totalitní režimy se nikoli náhodou pečlivě staraly o organizování této součásti života svých občanů.
Před více než sto lety popsal Thorstein Veblen ve své knize Teorie zahálčivé třídy skupinu lidí, zejména mužů, kteří ukazovali svůj status prostřednictvím bojkotu produktivní práce. To samé požadovali i po svých manželkách, které se pak musely věnovat nápadně zbytečným aktivitám, jako je třeba vyšívání. Dnes však místo okázalé zahálky můžeme mluvit spíše o okázalé zaneprázdněnosti. Paradoxně tak vzniká situace, kdy se bohatí stávají časově chudými, a naopak chudí disponují přebytkem času. Příslušníci první skupiny si mohou dovolit pěstovat nákladné koníčky a cestovat, ale nabitý diář jim to nedovoluje, zatímco jejich protějšky čas mají, ale scházejí jim finance.
INTENZIVNÍ RODIČOVSTVÍ
V přístupu k volnému času vznikají tedy mnohé nerovnosti. Jednou z nich je rozdíl mezi muži a ženami. Zásadní nepoměr vychází z toho, že na ženách stále z velké části leží zodpovědnost za péči o domácnost, a proto je jejich možnost užívat si volnočasových radovánek omezená a relaxační efekt nedosahuje takových hodnot jako u mužů. I ve chvílích mimo zaměstnání se často cítí ve stresu, protože práce s dětmi vlastně nikdy nekončí. Stále intenzivněji zde působí ideologie intenzivního mateřství. Podle výzkumu socioložky Liany Sayer matky v roce 1998 propojily polovinu svých aktivit v době pracovního klidu s činnostmi, během nichž se věnují svým potomkům, což je dvakrát více nežli v roce 1975. Rodiče stále častěji obětují své záliby ve prospěch činností, které jsou zaměřeny na jejich dcery a syny, jako je například organizování různých dětských her. Výzkumy tak naznačují, že ačkoli většina matek a otců v dnešní hektické době trpí soustavnými výčitkami kvůli nedostatku času na své potomky, ve skutečnosti se nikdy v historii malí členové rodin netěšili takové pozornosti jako nyní. Podle studií tato péče nepřestává ani v pozdějším věku, protože mnoho matek z nižší a střední třídy stále dohlíží na zájmové vyžití svých teenagerů. Jejich volný čas je natolik propojen s péčí o druhé, až vyvstává otázka, zda se dá vůbec považovat za příležitost k odpočinku a nabrání nových sil.
VOLNÝ ČAS PODLE REKLAMY
Už Simone de Beauvoir si povšimla, že dívky nejsou vedeny k tomu, aby si samy řídily své zábavy a radosti, což jim brání v nezávislosti. Malé holčičky ve svém volném čase vaří pro panenky a osvojují si roli matky. V pozdějším věku jim pak reklama vnucuje imperativ dokonale sterilní a vyleštěné domácnosti. Neumytý sporák se pak rovná hrdelnímu zločinu, jemuž se dá vyhnout jen poctivou prací za cenu ukrojení části svého volna. Zatímco mužům reklama slibuje momenty skutečného oddychu nad sklenicí piva nebo při fotbale, ženám vnucuje plnění dalších úkolů – například zajišťování perfektního vzhledu. Reklamy na některé kosmetické produkty navozují dojem, že jejich aplikace přináší nejenom kýžený výsledek, ale také oddech a požitek. Otázkou tak zůstává, zda i pravidelné návštěvy fitness center a kosmetických studií jsou svobodně zvolenou formou relaxace, anebo jen další z řady automaticky přijímaných povinností bránících v osobní seberealizaci.
Volný čas je plný paradoxů. Místo očekávané svobody se ocitáme spíše pod tlakem institucí a ideologie spotřeby. Mnohá média a marketingové agentury udržují mýtus o tom, že nejoblíbenější volnočasovou aktivitou žen je nakupování a jako jediný objekt skutečného ženského nadšení prezentují pár luxusních bot nebo kabelku. Ženy přitom podle výzkumu české Akademie věd ve srovnání s muži více čtou, chodí do divadel, galerií, knihoven a na koncerty vážné hudby. Proč je tedy reklamy neustále nutí nakupovat, prát, uklízet a do zblbnutí si tvarovat pubické ochlupení?
Autorka je doktorandkou antropologie na FHS UK. Autor je novinář.
