O autorská práva se nedávno přihlásil karikaturista z dob minulého režimu, jehož vtip parodující vlasatce přetiskla publikace Háro, vydaná redakcí časopisu Revolver Revue jako vzpomínka na hony na dlouhovlasé za minulého režimu.
Karikaturista, který nepochopil, že z jeho obrázku se stal dokument doby, není sám. Hlavu zvedají také vysmívaní politici. Víc než dvacet let po úniku proslulého projevu z Červeného hrádku se ozval jeho autor Milouš Jakeš a rozhodl se po prodejcích nahrávek jeho proslulých „brojlerů-bojlerů“ a jiných nezáměrných gagů požadovat tantiémy. Zjevně začal závidět Haničce Zagorové, která je jeho slovy sice „milá holka, ale už dva roky po sobě bere 600 tisíc…“
A vedle Jakeše se ozvala i jiná „milá holka“ s vysokými příjmy. Poslankyně Kočí se rozhodla zavřít ústa divadlu Rubín, které secvičilo divadelní scénku z její kompromitující nahrávky. Slova, v nichž vykládá o svém spikleneckém chování, jsou prý jejím „autorským dílem“. V tom jí dává zapravdu i údajný odborník na autorské právo Petr Pečený. Slova poslankyně Kočí jsou prý jejím autorským dílem, a pokud s ní divadlo nemá podepsanou licenční smlouvu, může prý mít vážný problém. Ještěže podobní „experti“ nepůsobili například v době, kdy Marcel Duchamp vystavil pisoár pod názvem Fontána ve výstavní síni. Jistě by nám vysvětlili, že skutečným umělcem tu je designér onoho pisoáru a plagiátor Duchamp s ním má jít uzavřít licenční smlouvu. Rovněž je jediným štěstím autorů koláží, že je podobní lidé nedonutili rozstříhat jejich slepené krádeže cizích autorských děl. A co teprve historici zaznamenávající minulost, tedy skoro vždy nějaké výroky nebo činy, zkrátka „autorská díla“ jiných osob? Právníky na ně!
Jakešům minulým i současným stejně jako „expertům na autorské právo“ by měl někdo vysvětlit, že velká část děl dnes vzniká změnou kontextu. Autorkou divadla opravdu není politička, která namluví skandální nahrávku, ale umělci, kteří ji přenesou na jeviště a dokážou, aby tam fungovala. Politici ani autoři karikatur, na jejichž základě se stigmatizovaly společenské menšiny, opravdu nemohou bránit tomu, aby se jejich slova či obrazy šířily. A pokud by to snad stávající úprava autorských práv skutečně umožňovala, je třeba ji neprodleně změnit.
