Především kvůli Bátorovi samotnému – aktivista ultrakonzervativního sdružení DOST má pestrou minulost, do níž patří i kandidatura do parlamentu za rasistickou Národní stranu. Ale také proto, že ministr Dobeš jej původně nechtěl jmenovat poradcem, ale prvním náměstkem. Do budovy, před níž ještě pár měsíců nazpět Bátora protestoval proti sexuální výchově, by nyní vcházel hlavním vchodem jako druhý nejvyšší muž hned po ministrovi.
Tento scénář vyvolal poprask a nástup Bátory na náměstkovskou židli nedovolil ani premiér. Zhrzený konzervativec dostal tedy alespoň náplast – funkci poradce. K té už premiér, sám proslulý sporným poradcem Jochem, nemohl říct ani popel. Své si o tom ovšem myslely vysoké školy a některé z nich svůj názor také vyjádřily. Jako první vydala prohlášení proti Bátorově roli Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, přidaly se další.
Bátora ovšem proti planému tlachání pseudoučenců našel zastání z nejpovolanějších. Na jeho stranu se totiž postavila nejen samotná hlava státu a profesor snad všech věd včetně klimatologie, Václav Klaus, ale také vyhaslá hvězda TV Nova a nastupující hvězda politické scény, Jana Bobošíková. Ta se zúčastnila debaty svolané na Bátorovu podporu na pražskou Novotného lávku 28. března a publiku, tvořenému zčásti také neofašisty, sdělila, že se Filozofická fakulta „zcela zdiskreditovala“. A pokračovala výzvou, aby ministr školství a prezident propříště pečlivě uvážili, komu dávají titul profesor, a politováním, že univerzity jsou samosprávné, a proto není možné situaci „řešit“.
Lze si zavzpomínat na doby, kdy Bobošíková jako pověřená šéfka „řešila“ situaci v jiné veřejnoprávní instituci, která se znelíbila mocným – rozdáváním vyhazovů směrem dolů a prokazováním servility směrem vzhůru. Zřejmě by se nyní ráda stala děkankou a osvěžila si zvyky ze své hvězdné hodiny slávy tentokrát na akademické půdě.
Politička, která v posledních volbách získala skoro čtyři procenta hlasů, jasně vzkázala, jak si představuje společnost: schopnosti nic neznamenají, důležitá je poslušnost vůči vrchnosti. A pokud někdo projeví nesouhlas, je třeba takovou situaci rychle a mocensky „řešit“. Nezávislost médií nebo vysokých škol? Zapomeňte. Můžeme být jen zvědaví, jakou podporu získá tahle představa o společnosti v příštích volbách.
