V čem podle vás došlo za tu dobu k posunu?
Před třinácti lety jsem tu byl sám a platil za exota. Dnes vidím, že jsou Romové na úřadech, pracují jako různí pedagogičtí a policejní asistenti, chodí do škol, hodně z nich si našlo práci u Korejců. Tam jsou jasná pravidla, ale na etnicitu se nehledí a pro Roma je to férové prostředí...
Dá se tedy říct, že kvalita života ostravských Romů se za poslední léta zvýšila?
Nedá. Protože současně s jejich snahou dostat se nahoru se propadají z jiného hlediska. Většinou je problém bydlení. Zralé společnosti mají programy sociálního bydlení, my naopak chudé lidi bydlení zbavujeme. Obce privatizují byty a nemajetní lidé nemají kde bydlet. Jak se mohou v takových podmínkách postavit na nohy?
Jak je to s prací?
Nezaměstnanost je velká. Firmy na jednu stranu berou, ale během krize hodně propouštěly. Říká se, že cikáni nechtějí pracovat, běžte se ale ráno podívat na Bohumínskou, kde čekají na odvoz. Firmy je ovšem nemají zájem zaměstnat a berou je načerno. Takové věci posilují závislost na státu, protože pro lidi je pak dávka jediným spolehlivým zdrojem příjmu. Pokud zůstanou ve slabém postavení vůči f irmám a ty jim nebudou spolehlivě platit, budou se dál obracet na stát.
TEP POD KONTROLOU
Radim Kvasnička, autor ostravské zprávy pro Agenturu pro sociální začleňování, našel v obvodu města kolem patnácti vyloučených lokalit a v nich několik tisíc lidí. Pokud by propad pokračoval, mohly by se stát centrem nepokojů?
Problémy musíme řešit, jinak tady bude bitka jako ve Francii. Svou sílu Romové ukázali během demonstrace v Janově v listopadu 2008. Tehdy mezi nimi panovala hysterie a velké napětí. Mladí se sešli v Mariánských horách, osmadvacet aut naložených zbraněmi, měli i mačety. Chtěli jít hledat neonacisty do ulic…
Jak to dopadlo?
Přišli jsme mezi ně s jedním neozbrojeným policistou a promluvili s nimi. Je potřeba říct, že tady v Ostravě se problémy férově řeší. S policií funguje silná míra komunikace a spolupráce, tep se velmi pečlivě monitoruje. Také náckové tady nezískali zázemí. Ostrava je natolik drsná, že se sem bojí. Obyvatelé mají rozlišovací schopnosti, co je dobro a co zlo i ve vztahu k Romům a určité hranice nepřekročí. Majorita tady třeba byla velmi šokovaná útokem na Natálku. Panoval konsensus, že tohle není naše povaha.
VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ
Co přesně nabízí vaše občanské sdružení?
Provozujeme sedm středisek, tři komunitní centra, poradenství, terénní službu ve vyloučených lokalitách… V projektu Hnízdo se snažíme zabránit odebírání dětí a umožnit, aby se navraceli ke svým biologickým rodičům. Provozujeme také Policejní asistenci, která pomáhá obětem trestné činnosti. V romské komunitě jsou lidé vystaveni kriminalitě, ale nemají důvěru ve státní orgány. Začínali jsme s násilím a lichvou, ale teď jde o jiné věci. Kvetou různé podvodné firmy jako rychlé půjčky, po ulicích ve vyloučených lokalitách chodí pěkné holky a nabízí mobil za korunu, když lidé podepíší nějaké životní pojištění. Zato dostanou i pusinku. Lidi nemají povědomí, jsou důvěřiví a mají pocit, že něco jednoduše získávají. Zavážou se k platbě paušálu, zadluží se a vystaví exekuci…
Máte na své straně město?
Podporují nás, ale funguje tady i určitá averze k romským organizacím. Je to paradoxní, ale v poslední době se odpovědněji chovají soukromé firmy. Hnízdo provozuje jedenáct bytů pro ohrožené rodiny, které má od RPG. To je kontroverzní firma (spojená s podnikatelem Zdeňkem Bakalou – pozn. red.), ale my s ní máme dobré zkušenosti. Do konce září bychom měli jít do podnájmu v dalších osmnácti bytech.
OSTRAVA SE NEPOLOŽÍ
Nejvíc vás proslavila Vesnička soužití, projekt, který dal po povodních v roce 1997 nové bydlení třiceti rodinám, napůl romským a napůl bílým, za jejich spoluúčasti. Jak se na něj díváte dnes?
Ve vesničce provedla v roce 2004 nebo 2005 puč katolická charita. Původní myšlenka byla, že se lidé dají dohromady a postaví domy od nuly, uchopí svůj hlas a budou moci rozhodovat o věcech sami. Charita ale tenhle komunitní model opustila. Zavedlo se vertikální řízení, moc lidí se vykastrovala, obecní rada byla zlikvidována a společenství se atomizovalo. Dnes nikdo neví, kolik jde kam peněz a na co. Současné vedení take dnes popírá původní záměr, aby po dvaceti letech přešel majetek na neziskové a samosprávné bytové družstvo tvořené rodinami. Místo toho vesnička funguje jako komerční projekt a rodiny dostávají od charity smlouvu na rok. Z lidí se dělá objekt věčné sociální péče, což je problém v celém Česku - že sociální služby fungují jako nástroj moci. Naše sdružení z vesničky odešlo, ale pořád se považujeme za exulanty a věříme, že se tam v budoucnu vrátíme. Ozvat se ale musí hlavně tamní lidé.
A jakou budoucnost prorokujete Ostravě jako celku?
Krize je jako rentgenový snímek, na kterém jsou vidět zlomeniny. My všichni musíme hledat cesty. Ostrava je ale silné město s velkým potenciálem tvořit. To není město na peřince, ale drsný město, i lidi. Hodně se toho mění, je tu hodně energie a všechno je férovka. Ostrava se nepoloží, vzniknou nové věci.
