Čím více se vzdalujeme svému dětství, čas nám ubíhá rychleji. Někteří vědci dávají tento jev do souvislosti se zpomalováním metabolismu a snižováním počtu fyziologických změn. Jiná teorie hovoří spíše o klesajícím množství zážitků. Jak v průběhu života hromadíme zkušenosti, stále více aktivit vykonáváme automaticky a naše vědomí už není
tolik zaměstnáno pozorností k okolí. Čas tím pádem nevnímáme tak podrobně jako dříve, a proto nám subjektivně uhání se
stále větší rychlostí. Děsíme se toho, že podzim života čeká už za rohem.
Jako určitý referenční bod pro určení stáří se obvykle bere doba odchodu do důchodu. Stárnutí je však spíše pozvolný
proces poznamenaný událostmi jako osamostatnění dětí, ztráta partnera nebo odebrání řidičského průkazu. Nejjasnější důkaz přibývajících let je ale vidět na postupném opotřebovávání těla.
KVĚTINA A VÍNO
Stárnutí však nemá pouze subjektivní stránku, ale také společenskou. Prostřednictvím fyzické schránky komunikuje člověk svůj přibližný věk ostatním lidem a okolí mu na oplátku diktuje určité vzorce chování.
Když v jednom dílu seriálu Simpsonovi zkouší děda jízdu na vodních lyžích, upomíná ho jeho rival pan Burns
se vztyčeným ukazováčkem: „Chovejte se přiměřeně svému věku!“ Společenský tlak vnucující určitý model chování pociťují jak důchodci, tak i důchodkyně, ačkoli s určitými rozdíly.
Ženy se ve vyšším věku nepotýkají jen s ageismem, ale také se sexismem. Ještě do poloviny minulého století se od nich čekalo, že budou mít „zralou“ postavu a přizpůsobí tomu i styl svého oblékání. Dnešní všudypřítomné uctívání mladosti tento trend zásadně proměnilo. V důsledku toho ženy všech věkových kategorií berou uvadání svého těla jako neúspěch a snaží se mu za každou cenu předejít. Dívky již v mládí získávají odpor k představě sebe samých v pokročilém věku a možná proto představují skupinu, která se podle výzkumu psycholožky Lindy Woolfové staví k seniorům obou pohlaví s největší nevraživostí.
Která devětadvacetiletá žena by se dnes ztotožnila s pozitivní představou o starobě, jakou vyjádřila angličanka Jenny Josephová v básni Varování ? Josephová upozorňuje na svůj záměr nosit v důchodu fialové šaty, červený klobouk,
krást lidem květiny ze zahrad a naučit se plivat.
Seniorka užívající si života se dnes stala téměř protimluvem. Zatímco v případě muže se ujalo přirovnání k vínu zrajícímu s přibývajícími léty, žena je spojována spíše s představou květiny, která po období rozpuku už jen nešťastně odkvétá. Na druhou stranu ani muži to nemají v pozdním období života jednoduché. Na sklonku produktivního věku se mnohdy
jen těžce smiřují se ztrátou autority, kterou dříve požívali.
NEPŘÍTEL VĚK
Neúprosnost věku dnes vnímáme téměř jako terorismus, proti kterému je nutné bojovat. Podle Speciálu pro stárnutí, který nabízí Elle.cz, by ženy měly s prevencí stárnutí začít už ve dvaceti letech. Pořad TV Prima, Mladší o pár let, zase
ukazuje, že lidé jsou schopni v honbě za ztraceným mládím udělat téměř cokoli - třeba se zavřít do plexisklové krabice
v nákupním centru a nechat kolemjdoucí komentovat svůj vzhled. Celý pořad je vyveden do podoby PR prezentace různých kosmetických služeb od stylistů až po plastickou chirurgii, kterou ukazuje jako naprosto standardní péči o tělo vhodnou pro každého, kdo překročil padesátku.
Kosmetický průmysl se má samozřejmě stát naším největším spojencem v boji s přibývajícími vráskami, a proto nás stále více zahlcuje výrobky - zbraněmi „proti stárnutí“. Připustit myšlenku, že zápasit s věkem je ve své podstatě nesmyslné a v případě estetické chirurgie někdy i zdraví nebezpečné, samozřejmě není v zájmu tohoto miliardového byznysu.
Odbornice na problematiku stárnutí Martha Holsteinová píše: „Pokud my, starší ženy, selžeme ve starostlivosti o svá těla, může být na nás nahlíženo skrz prsty - jako na ty, co morálně selhaly, protože se spoluúčastnily na svém vlastním stárnutí.“
I když si ženy při koupi výrobků proti stárnutí dobře uvědomují, že podléhají agresivní ideologii, tlak na to, aby svůj boj nevzdávaly, je mnohem silnější. Prohra totiž znamená „morální pochybení“, na jehož základě jsou pak starší ženy, ale i muži odsouváni na okraj společnosti jako někdo, kdo „se o sebe nestaral“. Pokud jste se tedy vráskám-odolné nenarodily, pečujte o sebe, protože vy za to stojíte!
Autorka je doktorandkou antropologie na FHS UK.
Autor je novinář.
