Markétě se zamotala hlava. Chtěla si sednout. Po lavičkách, které tu kdysi stávaly, ale nebylo ani památky. „Co to má kurva znamenat?“ zeptala se své průvodkyně a rozhlédla se po všudypřítomném betonu, který ji okamžitě připomněl dětství prožité v socialistickém realismu brněnského sídliště. Jenže tomuhle bezesporu dokonale vyprojektovanému prostoru chyběla po pár vteřinách ta roztomilá bizarnost, kterou mívala ráda. Zbyl jen neutrální beton. Průvodkyně omluvně pokrčila rameny. Markéta si přesně před 101 lety a půl hodinou nechala v rámci pilotního programu zmrazit krevní oběh. Tenkrát měla spoustu nápadů a zdálo se jí, že je pro ní její doba příliš pomalá. Fascinovala ji budoucnost a všechny možnosti, které se nemohou nic než uskutečnit – už jako malá chtěla vidět aspoň „za roh“. A nebavilo ji učit. Děsila se jednorozměrnosti maloměstské základky se stejně cizími usoplenými dětmi každé ráno. Taky žila sama a nudily jí ty otázky... spousta dalších důvodů samozřejmě. Na jaře roku 2010 zkrátka vypadalo stoleté „zamrazení“ jako ideální nápad. Průvodkyně zazpívala naučenou frázi o standardních potížích aklimatizace, na které má Markéta samozřejmě právo. „Co by se mělo stát, aby Vám bylo lépe?“ dořekla s dikcí profesionála a přiměřeně starostlivým výrazem. Markéta nevěděla kam s pohledem. „Dobrá, nenamítáte-li nic, doprovodím Vás po základním informačním okruhu, který je bezplatný. Ukázková domácnost – škola – firma – radnice – obchodní a mediální čtvrť – ministerstvo školství – ministerstvo bezpečnosti – parlament.“ Markéta si v duchu nadávala, že je mešuge, ozvalo se ale šeptané zakňourání „píča, píča, píča, jsem fakt píča“. Průvodkyně zrozpačitěla. „Tak to zkusíme vzít pozpátku, parlament je odsud nejblíž!“ vyhrkla první nesmysl, který ji nejistota přinesla na mysl. Markéta se rozhlédla po obrazovkách na prázdném náměstí a odevzdaně se vydala za průvodkyní, která už cupitala k nejbližšímu rohu. Pohled, který se, jí naskytl z parlamentní galerie jí rozkuckal. V sále bylo živo. V lavicích seděli poslanci v oblecích, kravatách a s naleštěnými špičatými botami, před sebou kávu, spisy a krátké pokyny vykřikující 3D hlavy. Mezi nimi se proplétaly poslankyně. Část z nich v plavkách, některé bez. V hloučku u vchodu skupinka sexy maminek z řad poslankyň diskutovala o nejlepší kojenecké výživě. Sem tam se některá z poslankyň ve večerních šatech objevila za řečnickým pultíkem a pohovořila o potřebě světového míru. Nad hlavami jim přitom všem blikala čísla zobrazující jejich momentální míry a také preference, jež jim udělili diváci na galerii i v internetovém přenosu. Když chtěla průvodkyně Markétě ukázat, jak vyvolat a ovládat hlasovací zařízení, vyrušila ji upoutávka, která naskočila na obrazovce: „Vyhlášení ceny o nejkrásnější poslankyni Česka a Slovenska. V přímém přenosu od 20:00.“ V polstrovaných lavicích usazení poslanci mezitím evidentně ztratili trpělivost. Ze zadních lavic se začalo ozývat bučení a kdákání, které po pár minutách přerostlo do jednolitého hřímání. Poslanci věděli, že mají ještě práci a nechtěli jít domů až za tmy. Právě řečnící mladá poslankyně (míry 90-62-90, momentální počet preferenčních hlasů 13 205) proto rychle sklapla připravené desky s barevnými štítky a vrátila se na jedno z plážových lehátek, která byla v sále ženám k dispozici. Na programu byla právě novela zákona, upravujícího práva a povinnosti zaměstnavatelů. Zvláštní oddíl byl věnován rovnosti pohlaví. V něm novela mj. nově nařizovala přidělovat ženám v době menstruace v zaměstnání červené čelenky a umožňovat jim pak častější odchod na toalety než jiným zaměstnancům a zaměstnankyním. Výsledek, který se za chvíli objevil na virtuálních tabulích, nikoho nepřekvapil. Z galerie přihlížejících se ozval klidný potlesk. Chci zpátky, vykřikla nekompromisně Markéta. „Jste si tímto rozhodnutím jistá?“ zeptala se překvapivě komisně průvodkyně. Po Markétině jasném potvrzení jen přikývla a předložila jí k podpisu formulář nadepsaný tučně „Návrat“. „Abys nelitovala holčičko,“ utrousila spíš sama pro sebe, když pak předávala papír s instrukcí, jak postupovat. Markéta se zarazila. To už ale průvodkyně recitovala rozloučení a přání šťastné cesty, aby za vteřinu zmizela v mediálním prostoru.
V nedávných parlamentních volbách se k moci dostal rekordní počet žen – v Poslanecké sněmovně získaly 44 křesel. Mezi několika nenápadnými mediálními zmínkami, které se tomuto novému trendu věnovaly, přitom oslnila anketa vyhlášená při této příležitosti internetovým serverem idnes.cz – soutěž o nejkrásnější z těchto 44 výherkyň, jakousi „miss poslankyně“. Sami čtenáři idnes.cz, pověstní svou jednoznačně orientovanou „razancí“, zde překvapivě trefně poznamenávali: „wtf? (puke)“, případně o kousek dál: „Kdy vyhlásíte soutěž o největšího fešáka-poslance, vy šovinistický prasáci? Tohle je fakt sci-fi!“ Stojí přitom za to zmínit drobnost, která jen podtrhla pitoreskní charakter české mediální scény – to když redaktoři přesunuli článek do rubriky „Ona“, určené ženám. Volit nejkrásnější mezi těmi, které mají rozhodovat o osudu země a přikrmovat tak ty nejhloupější stereotypy o ženách, mají podle redaktorů idnes asi především samotné ženy.
