Podobný pohled na českou „mediasféru“ vyjádřil nedávno filozof Václav Bělohradský v eseji Nečitelná země v deníku Právo (23. 5. 2009). Jak ukazuje: „Jedním z principů hororových filmů je návrat toho, co jsme pohřbili, nebo toho, co jsme spláchli – zombie a odpad se k nám vracejí. Česká většinová mediasféra dnes pracuje se stejnou metaforou – každá kritika systému je pojednána jako spláchnutý ‚odpad minulosti‘, který se k nám vrací.“ Hlavními zombiemi, které ovládají myšlení mnoha novinářů, je minulý režim a ruský vliv. Namísto věcné diskuze mobilizují před hrozbami, jež pro ně představují tito nemrtví. Proti těmto hrozbám může ochránit pouze dostatečně mocný protektor, a tak je třeba nekriticky přijmout zahraničního ochránce – USA jen nastupují do role, v níž byl dříve SSSR. Ve výsledku vládne podle Bělohradského „diskurz morálního kýče, který dělá z jedněch ‚sabotéry, zahrávající si s naší bezpečností a svobodou‘, a z druhých pak‚ frontu dobra bojující proti zlu‘“. To ničí veřejnou diskuzi. O výstižnosti Bělohradského diagnózy svědčí fakt, že na ni potrefené husy nebyly vůbec schopny zareagovat, ač se o to pokoušely. Josef Chuchma v MF Dnes sice adresoval Bělohradskému řadu výtek, ale prakticky ani jediný argument, a nejinak si vedl Erik Tabery v Respektu (25/2009). Ten svůj dvoustránkový text s nevynalézavým názvem Svět podle Bělohradského a plný těžkopádných obratů sice nadepsal „esej“, žádný neotřelý pohled, jaký by bylo možné očekávat v eseji, ovšem jeho klopotná polemika nepřinesla. Namísto toho vlastně jen opakuje mantru české pravice: komunisté a Rusové jsou nebezpeční a všichni inteligentní lidé by se na tom měli shodnout. Autor, který je šéfredaktorem vlivného týdeníku, rovněž píše, že „média reflektují události, vytváří je ale někdo jiný“. Jako kdyby mediální studia nejpozději od šedesátých let minulého století nevěděla, že způsob, jakým média rámují jednotlivé události na ně má klíčový vliv, že nálada ve společnosti je médii do značné míry vytvářena a že každý politicky střet je do značné míry formován tím, jak se o něm v médiích píše. Lze se jen ptát, zda přední český novinář tuto naivitu jen předstírá, nebo zda skutečně nerozumí ani vlastní moci.
