Odstranit z džungle všechnu zeleň a odhalit, co leží pod ní – přesně to dokáže LIDAR. Zkratka z anglického Light Detection and Ranging označuje metodu fungující na podobném principu jako radar: zařízení namontované na letadle, vrtulníku nebo dronu vysílá k zemi každou sekundu stovky tisíc laserových pulzů a měří, za jak dlouho se odražené světlo vrátí zpět. Zatímco některé paprsky se odrazí od vrcholků stromů, jiné proklouznou mezerami v porostu až na zemský povrch. Z nespočtu takových měření pak počítač složí neuvěřitelně přesný 3D model krajiny, který vědcům umožňuje vidět skrze džungli a identifikovat i nepatrné nerovnosti v půdě – mezi nimi valy, terasy, zavlažovací kanály nebo základy staveb. Co by pěší výprava mapovala celé roky, zvládne laser za pár dní.
Laserové skenování přitom původně vůbec nevzniklo pro archeologii. Od šedesátých let se používá v meteorologii a geodézii, uplatnění ale nachází i v otázkách ochrany klimatu, oceánografii, zemědělství a stalo se „očima“ samořídících aut. Do archeologie vstoupilo naplno až v uplynulých dvaceti letech a od té doby bez nadsázky přepisuje učebnice historie. Nejprobádanější je tímto způsobem oblast Střední Ameriky, kde LIDARové průzkumy pokryly tisíce kilometrů čtverečních. Například v guatemalském pralese archeologové díky laserové technologii v roce 2016 odhalili přes 60 tisíc dosud neznámých mayských staveb – domů, opevnění, cest i pyramid. Mimořádně rozsáhlý výzkum, publikovaný o dva roky později v prestižním časopise Science, ukázal, že tamní nížina byla mnohem hustěji osídlená a mayská civilizace mnohem propojenější, urbanizovanější a sofistikovanější, než se dosud soudilo. Podobně fascinující nálezy přinesly i méně početné výzkumy z jihovýchodní Asie, kde se kupříkladu poblíž chrámů kambodžského Angkoru ukrývalo rozlehlé středověké město. Možná největším překvapením je ale Amazonie, která byla dlouho považovaná za nedotčenou divočinu. V poslední době odtud přichází jeden objev za druhým: Výzkumníci z Německého archeologického ústavu a univerzit v Bonnu a Exeteru popsali v roce 2022 bolívijská sídla kultury Casarabe s pyramidami a kanály a doložili, že i v této oblasti kdysi vznikala plánovaná města. O dva roky později přibylo více než dva tisíce let staré osídlení v ekvádorském údolí Upano. Zatím nejnovější nález zveřejnil letos v červenci časopis Nature – na území dnešní Brazílie laser zdokumentoval 432 zemních staveb dávné civilizace Aquiry, z nichž jen 36 bylo dosud známých. Autoři na základě dostupných údajů zároveň odhadují, že jen v jihozápadní Amazonii se pod pralesem může skrývat 24 až 30 tisíc staveb.
Data versus paměť
Vědci přitom dosud prohledali pouze zlomek procenta plochy jihoamerické džungle. Důvod je prostý: průzkum za použití laseru je finančně nákladný. Kvůli poslední zmíněné studii amazonský tým nalétal skoro čtyři a půl tisíce kilometrů. Tak rozsáhlé snímkování si může dovolit jen málokterá instituce. Právě proto archeologové často sahají i po starších datech, která vznikla z jiných důvodů – například pro hospodářské či environmentální účely. Díky veřejně dostupným datům tak například doktorand Luke Auld-Thomas z americké Tulane University před dvěma lety na území Mexika popsal mayské velkoměsto s pyramidami, které následně dostalo jméno Valeriana. To se přitom celou dobu ukrývalo v těsné blízkosti jediné hlavní silnice v oblasti.
Proč to tam někdo postavil a co to pro něj znamenalo, pořád závisí na lidské paměti.
Laserové mapování starobylých památek má ale i své kritiky. V oboru se už léta vede spor o to, kdo z pořízených dat těží. Nejdůrazněji dnes tuto kritiku formuluje archeolog Christopher Hernandez z Loyola University v Chicagu, který se ptá, zda je vůbec přípustné cizí území dálkově snímkovat bez vědomí lidí, kteří na něm žijí. Upozorňuje, že „nově objevená“ naleziště jim bývají často dobře známá – pečují o ně po generace a vyprávějí si příběhy, které se k nim vážou. Badatelé sice žádají o povolení státní úřady, ale málokdy se obrátí přímo na domorodé komunity. Takové průzkumy tak podle něj prodlužují koloniální praxi: zkoumají krajinu, ale místní obyvatele přehlížejí. Hernandez proto volá po tom, aby laserovému průzkumu předcházela snaha získat jejich informovaný souhlas a spolupráci. A nejde zdaleka jen o etiku. Laser totiž ukáže, co a kde leží, ale proč to tam někdo postavil a co to pro něj znamenalo, pořád závisí na lidské paměti.
