Mnohdy stačila kráva, hromada hlíny nebo nevrlí sousedé… Za názvem každé vesnice se skrývá příběh – někdy historický, jindy jazykový, občas až překvapivě zábavný. Běžně odkazují na dávné osadníky, povahu krajiny a přírodní jevy či zaniklá řemesla. Když si podrobně prohlédneme mapu Česka, narazíme ale i na jména, která nás na první pohled zaujmou – ať už díky své poetičnosti (na mě takto zapůsobily třeba obce Anděl Strážce a Onen Svět), častému opakování, nebo pro své kuriózní vyznění. Jaké zajímavosti tedy zdobí cedule podél českých a moravských silnic?
Kupříkladu zmíněná Lhota – ta je totiž podle Českého statistického úřadu vůbec nejčastějším názvem či částí názvu obcí. Přemýšleli jste ale někdy, co to taková Lhota, popřípadě Lhotka či Lehota, vlastně je a proč jich je tolik? Odpověď můžeme najít třeba v uznávané publikaci Místní jména v Čechách Antonína Profouse: Jméno vychází ze staročeského „lhóta“, což znamená „polehčení, osvobození, svoboda“. Dostávaly ho osady zakládané na lesní půdě. Za vykácení lesa a obdělání hospodářsky méně cenné půdy byli osadníci do jisté lhůty, většinou několika let, osvobozeni ode všech poplatků – byli tedy tzv. na lhotě.
Nevšední skupinu tvoří místní jména přezdívková – často posměšná či ironická, vzniklá například na základě nějaké příhody nebo ze škodolibosti sousedních vesnic. I když nejde o nejčastější způsob pojmenování, bývají to názvy nápadné a velmi zapamatovatelné. Kozojedy nebo Hrdlořezy mluví samy za sebe. U jiných už je dnes jejich původně hanlivý význam ale méně patrný. Nahlédneme-li opět do Profousova slovníku, dozvíme se například, že severočeské Patokryje původně znamenaly ves „lidí, kteří si kryjí paty, ze strachu utíkají“, a středočeské Podveky zase „ves podvěků“ – tedy slabochů. Pozoruhodný je podle vedoucího oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR Pavla Štěpána i původ jména obce Vševily na Příbramsku: „Skrývá se v něm staročeské podstatné jméno ‚vila‘, které mělo význam blázen, bloud nebo šašek. Podle tohoto přezdívkového pojmenování tedy v této obci byli všichni blázni,“ vysvětluje jazykovědec a dodává: „Sousední ves se pak nazývá Pročevily, což se vykládá jako další, druzí nebo ostatní blázni.“
Část obcí s urážlivě znějícími jmény se podobně jako Svrabov a Oselno rozhodla přejmenovat.
Existují nicméně i opačné případy, kdy nám místní jméno může znít hanlivě – či přímo vulgárně, přestože je jeho původ jiný. „Například obec u Českých Budějovic se nazývala Oselno, což si místní obyvatelé spojovali se slovem ‚osel‘, které může mít i dosti nelichotivý význam. Název je ale ve skutečnosti odvozen od starobylého slova ‚osla‘, které označovalo brus, brusný kámen. Protože však byl název Oselno považován za hanlivý, byla obec ve 20. letech 20. století oficiálně přejmenována na Úsilné,“ vysvětluje Štěpán. Podobný příběh ukrývají podle nejrůznějších jazykovědných pramenů i další neslušně znějící názvy: Močovice mají svůj původ v osobním jméně Matz (zkrácenina od Mathiase), Kundelov byl odvozen od jména Kundelius, které má svůj základ ve staročeském slově „chundel“, Polipsy se vyvinuly z původní podoby Pobipsy, tedy „vsi lidí, kteří pobíjejí psy“, a název obce Pičín je zřejmě odvozen z osobního jména Pieka. V některých případech původ není přesně doložen a teorií existuje hned vícero: šumavská osada Šukačka tak podle jedněch pochází ze srbského slova „šuka“, tedy koza, podle dalších zas ze zastaralého slovesa „šukat“ (pobíhat či hledat). Část obcí s urážlivě znějícími jmény se podobně jako Svrabov a Oselno rozhodla přejmenovat. A tak se postupem času z Hlupohlav staly Úpohlavy, z Mrdákova Mrákov a z Mrchojed Mrkvojedy (nakolik si pomohla obec Velprdi, když se přejmenovala na Veltrusy, zůstává otázkou).
Zajímavou historii skrývají i tzv. jména výstražná. K takovým se podle jazykovědce a spoluautora série Divnopis aneb Proč se to tak jmenuje? Milana Harvalíka řadí třeba obec Daskabát na Olomoucku, jejíž pojmenování je údajně zkomoleninou věty „Dej sem kabát“ a označovalo místo poblíž obchodní stezky, kde se to hemžilo loupežníky. Zkomolením původních názvů ostatně podle Pavla Štěpána vznikla poměrně velká část dnešních jmen obcí, a to hlavně tehdy, když už lidé jejich významu nerozuměli nebo šlo o slovo, které se obtížně vyslovovalo. „Zcela neprůhledné je pro nás jméno obce Nuzbely na Táborsku. To se vyvinulo z přezdívky obyvatel, která zněla Neuzvedli,“ uzavírá Štěpán s tím, že původní pojmenování je sice významově jasné, ale příhoda, na jejímž základě vzniklo, zůstane asi zahalena tajemstvím.
Podobných názvů se po republice toulají stovky – stačí mít na cestách otevřené oči. Zkuste to a třeba budete sami překvapeni, jaké příběhy za podivně znějícími jmény objevíte…
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
