Pavouci jsou prastarou skupinou živočichů, která obývala Zemi již před 380 miliony lety. Své první sítě ale začali spřádat až o 180 milionů let později. Právě tato schopnost jim umožnila osídlit téměř všechna suchozemská prostředí a stát se jedněmi z nejúspěšnějších predátorů v mikrosvětě členovců. Základem tohoto evolučního úspěchu je samotný materiál, ze kterého jsou sítě tvořeny, tedy vláknitá bílkovina zvaná fibrin. Tato hmota vzniká ve snovacích žlázách v zadní části těla pavouka a je vytlačována skrze snovací bradavky, které lze připodobnit k drobnému cedníku se spoustou malých otvorů. Každý z těchto „otvůrků“ produkuje prameny s odlišnými fyzikálními i chemickými vlastnostmi, které se následně splétají do výsledného vlákna tvořeného minimálně dvěma prameny. Pavoučí vlákno je neuvěřitelně pružné a pevné, je dokonce dvakrát pevnější než přírodní hedvábí bource morušového a svou odolností je srovnatelné s nylonem.
Pestrost a tvary pavoučí architektury
Svět pavoučí architektury je však mnohem pestřejší než jen běžně pozorovatelné symetrické kruhy, protože příroda vyvinula rozmanité množství typů sítí přizpůsobených různým strategiím lovu. Sklípkani si například budují horizontální lapací trubice maskované hlínou, ze kterých bleskově útočí na kořist procházející po povrchu. Segestry nebo stepníci využívají signální vlákna vybíhající z jejich nor, která je upozorní na sebemenší vibrace. Velmi časté jsou také prostorové spleti vláken s lepivými kapkami, které kořist po kontaktu vyzdvihnou do vzduchu. Pro pokoutníky a plachetnatky jsou typické horizontální plachetky, do jejichž svislých vláken letící hmyz narazí a spadne přímo k čekajícímu lovci. Existují dokonce i tací specialisté jako tropičtí pavouci bolasoví, kteří svou síť redukovali na jediné vlákno s lepkavou kuličkou na konci, jímž točí jako lasem a přesným zásahem na něj přilepí kolem letící můru. Každý pavouk se vyznačuje i jedinečným stylem stavby své sítě. Křižák mostní staví kruhovou síť a její stavba je precizně naplánovanou operací, která zkušenému staviteli zabere přibližně hodinu času. Vše začíná vypuštěním tenkého vlákna, které se nechá unášet vánkem, dokud se nezachytí na protějším bodě a nevytvoří základní most. Na něj pavouk naváže stavbu vnějšího rámu, nejčastěji v podobě trojúhelníku. Poté pavouk buduje paprsky směřující do středu, zapřede střed sítě a vytvoří pomocnou spirálu sloužící jako provizorní lešení. Nakonec klade definitivní lepivou spirálu směrem od okraje ke středu, přičemž původní pomocné lešení postupně konzumuje, a celá tato složitá konstrukce ve výsledku váží pouhé desetiny miligramu.
Vlákno jako univerzální nástroj pro život
Využití pavoučího vlákna je v životě těchto členovců nesmírně všestranné a zdaleka neslouží pouze k lovu. Mnohé druhy jej používají jako jisticí lano, které je zachrání při nečekaném pádu, nebo jako stopu umožňující bezpečný návrat do úkrytu. Samice chrání svá vajíčka v pevných kokonech, samečci využívají vlákna k navigaci za partnerkou nebo k signalizaci svých úmyslů prostřednictvím specifického „drnkání“ na síť, což je pro ně často otázkou přežití. Jedinečným jevem je takzvané babí léto, kdy mladí pavouci vypouštějí dlouhá vlákna, díky nimž se nechávají unášet větrem na velké vzdálenosti, což jim umožňuje dobývat nová území. Raritou ve světě pavouků je vodouch stříbřitý, který si pod hladinou tká hustou plachtu a pod ni si v bublinkách přenáší vzduch, čímž si vytváří soukromý potápěčský zvon pro život pod vodou.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
